Zkrocení Červených Trenek

JUN: KLJ kolo 04  Černošice vs. SK Sršni 4:7 (2:0, 2:4, 0:3)

Hrálo se: 19.10.2013

Pro mě osobně to bylo utkání na neznámém území. Za svého působení v Hoře jsem Černošice na úrovni juniorky nezažil. A měl jsem proto obavy, protože předchozí výsledky Černošic nebyly špatné a znalost okolností říká, že týmy v okolí Prahy, které mohou používat nevyužité hráče z pražských klubů jsou hodně nevyzpytatelné.

Šimon Balham se omluvil (stužkovací, na které nemohl chybět), Janek Kořistka ještě bez lékařského vysvědčení, s hostujícím Otou Hynkem.

Rozbruslení mně napovědělo celkem jednoznačně nejlepšího domácího hráče – č. 17 v červených trenkách (jako jediný z domácích) Dominik Šalamoun, který neomylně střílel golmanovi z pravé strany jedno víko za druhým nad rameno… Hned jsem to svým hráčům zdůraznil a říkal jsem jim, že si na něj musíme dát pozor. Velmi dobrý bruslař, technicky hodně na výši, neomylná stahovačka pod nohy…

Začalo se a z naší strany to bylo takové neuspořádané, ale domácí nás nijak zvlášť nepřehrávali. Jen „ČéTéčko“ (Červené Trenky) zlobilo a my mu to docela žrali i s navijákem. Ve čtvrté minutě dal první branku, za deset minut druhou a v kabině jsme si pak o přestávce řekli, že s ním musíme hrát mnohem víc natěsno. Ale jinak nebyly Černošice výrazně nebezpečné. Fakt je, že jsme se zklidnili a hlavně naše starší druhá lajna (ZiRyKa) si vytvářela tlak a šance. Jenže jsme to zase všichni házeli golmanovi do klína, takže branka nepadla ani jedna. Ve druhé třetině dostal Matouš Jelínek osobní úkol zejména v obranné fázi nespustit ze sedmnáctky oči ani krok. Snažil se, ale taky ho občas nechal hrát (Moje představa speciální obranné činnosti je taková, že mu nedáme vydýchnout, že v okamžicích, kdy už se chystá něco udělat mu bouchneme do hokejky nebo ho odstrčíme a slovně mu řekneme privátně do ouška: „Ani náhodou, hochu!“ Zejména to oslovení „hochu“ a správně zvolené ťuknutí do hokejky ho za deset minut rozpálí do běla.), ale výrazně se už neprosadil, i když párkrát ještě pozlobil.

Přesto jsme dostali v úvodu druhé třetiny třetí branku. Ale bylo vidět, že domácí se začali cítit na hrušce. My jsme se začali mnohem více tlačit do branky Černošic. Já mám radost z jedné věci – od začátku soutěže obě naše lajny hrají velmi vyrovnaně, obě si vytvářejí silný tlak, obě stejně brání, beci z obou dokáží podporovat útok a střídají se v individuálním rozehrávání útoků. Když se to takhle napíše, vypadá to dokonale, ale dokonalé to, samozřejmě, není. Chyby děláme, ale učíme se to a to je nejpodstatnější. Poprvé (možná dokonce za celou dobu, co jsem Sršeň) jsem viděl na vlastní oči, že naše přesilovka byla opravdu přesilovkou způsobem hry – ne jen díky oranžovým číslům na tabuli! I když jsme využili zřejmě jen jednu. Ale střela střídala střelu a nahrávka nahrávku, což bylo pro mě podstatné.

Tady se asi sluší omluvit naší třetí útočné řadě. Po první třetině přestal hrát Tomáš Pavlíček a Ondra Vojtíšek. Nebyli si jistí svojí hrou, utíkaly jim kotouče a byl to tak trochu zmatek ve skladišti (ale nemusí se bát, jejich místo je jisté a utkání také), dál hrál střídavě s centry Alešem Sádlem a Dominikem Ryšanem jen David Jestříbek. Chci, aby hrál centra a aby ho hrál i v dorostu, protože jeho schopnosti na tomto postu se teprve ukáží v tom pravém světle v nedaleké budoucnosti (ale musí hrát v dorostu, aby si upevnil sebejistotu).

Až příliš častokrát jsme v našich příležitostech trefovali golmana Černošic nebo to bylo pánubohu do oken. Už jsem si říkal, jestli to tak neskončí. Naštěstí neskončilo – Matouš Jelínek dal první „šíbu“ (šibenice, víko…) v 33. minutě a byl to jen důsledek našeho pokračujícího tlaku. Píšu pokračujícího, protože jsme nic nezvyšovali, hráli jsme pořád v našem tempu. A bylo asi vyšší, než na jaké byli domácí připravení. Zaregistroval jsem poprvé u Červených Trenek, že přestává bruslit, že se brzy hlásí o střídání a najednou jsem cítil, že odpor Černošic se zmenšoval. Nevěřícně (a vlastně až doteď, kdy to píšu) jsem se ptal sám sebe, jestli vidím správně, jestli to není nějaký klam. Ale asi to tak bylo, protože najednou byla jen otázka času, kdy to tam domácím napálíme znovu. Za minutu Dominik Ryšan chytrou dorážkou snížil na 2:3 a fakt to byla jen otázka času.

Ten přišel ani ne za minutu – a dostali jsme čtvrtou branku. Nejsem si už jistý, jak to přesně bylo, ale mám takový pocit, že jsme jakoby zdánlivě udrželi sedmnáctku na uzdě, jenže on našel cestu, jak přihrát na volného spoluhráče. V tu dobu se už domácí dostávali do útoku jen na základě dlouhých přihrávek až za naše beky. A nutno říct, že něco málo z toho jim vyšlo, i když gól už ne. Ale také je nutno říct, že v těchto okamžicích nás hodně podržel Michal Kurka, pochytal spoustu přímých ran, ale i dorážek.

My jsme se už asi viděli jen v útoku…

Zase to bylo o dvě branky v náš neprospěch. Měli jsme před sebou ale ještě skoro půl utkání. Ota Hynek hrál jedno z nejlepších utkání, co ho znám. Bruslil, předváděl neuvěřitelné kličky pod nohy a skoro všechny mu vyšly. Bylo jen spravedlivé, že vlastně dotáhl výsledek do stavu 4:4, přičemž branku na 3:4 dal ve vlastním oslabení a vyrovnával pět vteřin před koncem druhé třetiny…

Do třetí třetiny šli domácí s tím, že musejí utkání zase obrátit. To bylo z jejich hry znát a bylo to logické. Jenže my jsme z lavičky pořád řvali: „bacha 17“ nebo: „červený kalhoty“ nebo: „Káďo, máš tam klienta!“ Takže výsledkem bylo to, že sedmnáctka už si moc nezahrála. Popojížděl a když zjistil, že už nás ani dlouhou přihrávkou ani žádnou stahovačkou nepřelstí (nedostal se k tomu), hodně brzy střídal a domácí mančaft už pak moc nehrál.

My jsme do nich bušili, ale taky marně. Skoro půlku poslední třetiny. Bál jsem se, abychom nedostali nějaký další náhodný gól. Naštěstí to vzal do ruky David Marv Marvan a (konečně) se prosadil. Zasloužil si to za svůj výkon nejen v tomto utkání. Bylo to 5:4 v náš prospěch a dýchalo se nám najednou lépe a byli jsme nadále plní elánu.

Pro mě nejhezčí branka utkání přišla na řadu v 51. minutě. Po delším obléhání Černošic v naší přesilovce (to už tam létala jedna morda za druhou…) si vzal kotouč Matouš Jelínek a naznačil objetí branky zezadu. Tady musím přerušit popis děje. Já v tu chvíli byl skálopevně přesvědčený, že za tu branku opravdu pojede. A spolu se mnou zřejmě celý stadion. Jenže Matouš v naprostém „poháči“ (neboli pohodě) udělal protisměrnou kličku a vyjel zpátky u první tyčky. Golman tam, samozřejmě, nebyl a Matouš ledabyle pustil puk do branky. Kongeniální.

Bylo to 6:4 a bylo definitivně po utkání. Ota Hynek pak zkompletoval hattrick a Černošičtí se po sobě otráveně dívali.

Absolutně jsem nečekal zatmění domácího Pavla Vyštajna. Musel mít asi vyšťavený mozek, protože minutu do konce utkání nedovoleně narazil Láďu Švába na mantinel. Ten zůstal ležet a já měl strach. Naštěstí v Černošicích byli na výletě doktoři Marvanovi, takže jsme relativně brzy byli uklidnění tím, že by to nemělo být nijak nebezpečné…

Dobré utkání (chtělo by se napsat – až zase na ten začátek…).

A jedna poznámka pro hráče: Všimli jste si, že fakt vydržíte hrát utkání ve stejném (relativně vysokém) tempu od první do šedesáté minuty? To je důsledek zátěže i v tréninku. Já nechci, abyste vydrželi tempo minutu, a pak museli jít střídat. Proto vás nutím vydržet v zátěži delší dobu. Zkuste se někdy podívat na „Ice Time“ hráčů v naší lize, ale třeba i v NHL. Ti nejlepší tráví na ledě v jednom utkání kolem 22 – 25 minut. Na rozdíl od vás to musí zvládnout dvakrát, respektive třikrát (hlavně NHL) v týdnu. Někteří útočníci v Extralize jsou na ledě 9 – 10 minut. To bychom prostě nevydrželi hrát šedesát minut. Naše poslední třetiny z našeho pohledu: 3:0, 4:0, 3:0. Snad jsem to nezakřikl, a snad jsem to zakřiknutí touhle poznámkou odčaroval, ale uvědomte si to. Je to vaše přednost a nesmíte se jí zbavit. Naopak, musíte v ní ještě posílit.

Branky, asistence, sestava a bodování výkonu (10 nejlepší, 1 nejhorší): Toto bodování je moje-trenérovo SUBJEKTIVNÍ hodnocení výkonu. Není to bodování srovnávací. Pro každého hráče mají jeho body jinou hodnotu. Když ohodnotím hráče třeba šesti body, znamená to, že momentální výkon byl ohodnocen „jeho“ šesti body z jeho maxima deseti bodů. Pro někoho je to třeba i vysoké hodnocení, pro jiného zase naopak třeba zklamání. K tomu platí zase moje teorie o standardizaci výkonu. Cílem hráče by měl být co nejvyšší „průměr“ jeho osobní výkonnosti.

Branky, jak šly za sebou – min. Asistence v závorce: 33. Jelínek Matouš (Hynek Ota), 34. Ryšan Dominik (Kadlec Ondřej), 37. Hynek Ota (Jelínek Matouš), 40. Hynek Ota (Švejda Pavel), 49. Marvan David (Ryšan Dominik), 51. Jelínek Matouš (Šváb Ladislav), 54. Hynek Ota (Švejda Pavel).  Vyloučení: 7+ 5OK:7.

Sestava a hodnocení: Kurka Michal (8,5), – Šváb Ladislav (8), Švejda Pavel (8), Marvan David (8), Švejda Petr „C“ (8) – Hynek Otakar (-), Sádlo Aleš (8), Jelínek Matouš (8,5) – Zika Martin „A“ (8), Ryšan Dominik (8), Kadlec Ondřej (8) – Jestříbek David (8)- Pavlíček Tomáš (-), Vojtíšek Ondra (-).

Richard Bláha

(trenér JUN)