Prvomájový výjezd na kolech

 Můj milý deníčku. Ty tam jsou prvomájové průvody mého mládí, na kterých se musel objevit prakticky každý, kdo měl ruce a nohy, aby nebyl v zaměstnání či ve škole peskován, že se v tento slavný den nejal oslavovat tu nádhernou věc, kterou práce „ve prospěch všech“ bezesporu byla. Ještě teď si pamatuji optimistický výraz v obličeji mého otce, který se při této radostné události, pokud možno rychle a nenápadně vytratil z průvodu do nejbližší hospůdky na jedno orosené a mě umlčel nějakou tou zmrzlinou. Nebyl ovšem jediný, kdo svátek všech pracujících pojal poněkud po svém. U výčepu se totiž většinou tísnilo hejno vyprahlých pracujících a u stolů posedávalo prakticky stejné množství omávátkovaných potomků se zmrzlinou v jedné ruce a malinovkou v té druhé. Hold všem nadšeným pracujícím z východního bloku, tak pravidelně končil tatínkovým zaskleným pohledem a mojí angínou. V naší době je ale vše jinak. Většina kapitalistických pracujících si užívá 24 hodin volna navíc a s mávátkem v ruce tak můžeme potkat snad jen pamětníky s šedým vlasem a úsměvem nápadně připomínajícím noty na buben. Současní otcové rodin proto spíš řeší otázku, jak v tento den zabavit svoje ratolesti a alespoň na chvíli je vymanit ze spárů počítačů, laptopů či tabletů a částečně tak vylepšit penzum jejich pohybových aktivit, které se v dnešní době dramaticky zmenšuje.

   Díky našemu progresivnímu trenérovi přípravky Pepovi, který zorganizoval výjezd na kolech, se proto mělo sváteční odpoledne jeho svěřenců a jejich rodičů proměnit na zajímavou a atraktivní konfrontaci dvou sportovních světů – na jedné straně nespoutaného mládí plného energie, na straně druhé s tokem času a odtokem fyzické kondice zápolící rodiče.

   Teplota sice celý den nepřekročila magickou dvacítku, ale naproti tomu alespoň nepršelo, a tak jsem i já využil pozvání a v doprovodu své nehokejové dcerky se rozhodl nám cyklovýletem osvěžit májovou atmosféru. Chvilku jsem jí musel sice lákat, ale po slibu, že si s hokejisty užije určitě legraci, souhlasila. Abych svá slova podpořil i skutkem, hned v úvodu jsem se vytahoval, že umím podobně jako indiáni seskakovat za jízdy z jedoucího oře. Rozjel jsem proto kolo od našeho domu a jal se předvádět kousky hodné cirkusové manéže. Bohužel hned při prvním ekvilibristickém čísle se projevil můj věk i mentální stav a Barunce jsem pouze ukázal, jak je cyklistika nebezpečný sport. Při plánovaném seskoku z kola za jízdy jsem byl již po letmém dotyku levého chodidla s rychle plynoucím dlažbovým povrchem okamžitě katapultován zpět do sedla, což sice okolo chodící  turisté ocenili pochvalným mručením, ale radost mého stáří pokračovala dál s výrazem, že ten pouliční klaun k ní rozhodně nepatří.