Hlášení o splnění snu: 90 %

JUN: kolo 16 SK Sršni vs. HK Kralupy 6:9 (3:2, 3:3, 0:4) (hrálo se 27.01.2013)

 Kralupy dostaly od všech týmů v celé soutěži celkem 40 branek. Z těch čtyřiceti jsme jim jich dali 16. Ve čtyřech vzájemných utkáních.

Vždycky jsem měl pocit, že by se s nimi dalo hrát vyrovnané utkání. Považoval jsem to za naši povinnost „outsidera“ alespoň jednou Kralupy porazit. To by bylo dekadentní a patřilo by se to.

To jsme nesplnili, ale byli jsme od toho hodně blízko!

Moje poslední dispozice před utkáním byly jasné: vzbuďme v Kralupech dojem, že budeme hrát ustrašeně a opatrně. Ale soustřeďme se na to, abychom nedostali hodně brzo branku. A postupně se pustíme do naší obvyklé hry – hlavně dopředu. Od teorie „dopředu“ nikdy neupustím (doufám). Myslím, že kluci si musí zvykat především na to, že hokej se hraje pro diváky, a že diváci chtějí vidět hlavně útočnou hru plnou kombinací, bomb a nájezdů na branku. Že rozhodují vstřelené branky. Tenhle hokej se jim neztratí, ať ho budou hrát kdekoli.

Tak jsme začali a za tři minuty jsme vstřelili první branku – rozčiloval jsem se, že to nebyla moje instrukce. Pak jsme dali druhou branku. A nevypadalo to, že bychom začali ztrácet dech. Kralupy snížily, ale my dokázali dát hned po rozehrání buly třetí gól. Do konce třetiny jsme ještě dostali druhou branku, ale první třetinu jsme dohráli docela bezpečně za stavu 3:2 pro nás.

Předpokládal jsem, že kralupský vrchní popoháněč nebude v klidu a že jeho kořeni budou muset přidat. Hned v druhé minutě druhé třetiny srovnaly Kralupy skóre na 3:3. Jenže Ota Hynek (moc dobré utkání s nasazením a intenzívním bruslením) s Jirkou Tvrdíkem zařídili ještě v téže a následující minutě (22. minuta utkání) dvoubrankové vedení. Kralupy zase snížily, protože se fakt snažily o maximální nátlak a o otočení skóre. Hráli jsme hodně dobře a absolutně nebylo vidět, že hraje první (který dosud neztratil v soutěži ani bod) s předposledním. Hráli jsme opravdový hokej a některé akce byly vyloženě pohledné a kombinační. Fantastické utkání odehrál Pavel Švejda. Uznávám, že slovo „fantastický“ patří do SCIFI filmů, ale Pavel hrál snad nejlepší utkání od počátku doby, kdy s námi začal hrát.

V čem nejlepší?

Domnívám se, že moderní bek se neposírá, neutíká od hry, neodpaluje bezhlavě kotouče, ale naopak se nebojí sám rozehrát útočnou akci, umí překvapivě přikročit k soupeři a vypíchnout mu kotouč v situaci, kdy protihráč zdaleka neví, co se děje a umí i za cenu přiměřeného risku udržet kotouč v útočném pásmu. To všechno mi Pavel v tomto utkání předvedl. Jsem zastáncem spíše chválit a čekat, zda pochvala nevybudí nezdravé sebevědomí, které je potřeba ihned utnout. Ale tvrdím, že spravedlivá pochvala je nejlepší odměnou pro každého.

Velkou radost mi ale v tomto utkání udělali prakticky všichni. Martin Zíka v posledních utkáních tahá ze všech sil. Až ještě jednou přijde na to, jak koncentrovat svých devadesát kilo do dobře umístěného hitu, pozná sám, co je to vzrůstající sebevědomí. Jsem rád, že jsme tým, který neustupuje. V tomhle ohledu už dávno vím, že třeba Petr Švejda se nerozpakuje ani vteřinu. Je fakt dobré vědomí, že „až na výjimky“ (viď, Petře!) se bije výhradně na pomoc ohroženým spoluhráčům. A dobře – neuhýbá a hlavu má vždycky nahoře. To Jirka Tvrdík mě letos překvapuje. Hraje mnohem více ve prospěch týmu, vrací se dokonce až do obranného pásma a kdo viděl jeho nájezdy do soupeřů, musí uznat, že ze sebe dokáže dostat až divokou energii. Že se umí účelně bránit, vím už dlouho, ale pokud se stává agresorem, je hodně nebezpečným soupeřem. A vedle toho stejně hodně dobře hraje.

Když už chválím, zmíním se ještě o Michalovi Kurkovi. V utkání pochytal 55 střel. Řekl jsem mu, že MOŽNÁ dvě branky se daly chytit. Ale to tak vždycky vypadá při pohledu z bezpečí střídačky. O tom, že chytal hodně nadprůměrné utkání svědčí i to, že on byl vlastně i na počátku obratu utkání v náš neprospěch někdy kolem třicáté minuty. Zcela evidentně zaskočené Kralupy, které už viděly, že hokejem nás „dnes“ neporazí, vytáhly mimoherní prvky. A nutno říci, že v tomhle jsou největšími mistry v naší soutěži. Jako mávnutím proutku najednou začali hráči Kralup Michala Kurku provokovat nadzvedáváním jeho hokejky v brankovišti, podráželi ho, projížděli neustále brankovištěm a i když se nic nedělo, ihned vždycky někdo z nich přijel a jen tak mu strkal čepel své hokejky těsně k masce nebo k rukavicím. Mě tohle dokáže rozpálit k nepříčetnosti. Hlavně kralupská „dvaadvacítka“ v tomhle byla opravdu prvotřídní. A bylo to evidentní. Proto jsem prostřednictvím kapitána Zíky chtěl, aby hlavní rozhodčí přijel ke střídačce, abych ho na to upozornil, protože jsem věděl, že to neskončí (pro nás) dobře. Rozhodčí mi vzkázal, že se se mnou nebude vůbec bavit a hned po následujícím vhazování v naší třetině vypukla rvačka. Právě kvůli tomu. Bezmocně jsem koukal, jak dva naši hráči odcházejí na trestnou a věděl jsem, že je to začátek konce. V téhle kategorii jen málokdo dokáže odolávat provokacím. My to rozhodně neumíme, kluci chytají na první našlápnutí. A tak to začalo. Provokace, oplácení. A i když šli na lavici oba, pro Kralupy, kterých bylo na střídačce jako psů, to bylo výhodnější. Dokázali jsme odehrát perfektně 1:45 minut oslabení tři na pět. Dvě vteřiny před koncem dojitého oslabení jsme dostali branku. Škoda, ale co na to říci. Já vím, nezúčastněný řekne: byli jste nedisciplinovaní. To je fakt, ale položme si otázku: kdo z nás dospělých se dokázal v osmnácti chovat uvážlivě i ve vypjatých situacích?  Já ne. To přiznávám. Ani když mi bylo třicet jsem to neuměl… A možná, že ani dnes to stoprocentně nedovedu. V tom je asi naše velká slabina. Snažíme se soustředit na hokej, na výsledek a nezvládáme provokace a to všechno mimohokejové… Mám radost, když Marw nebo Janek Kořistka vezmou kotouč a projedou podél mantinelu do třetiny soupeře, mám radost, když Káďa zahraje chytrý dlouhý tenisový lob nebo když se mu podaří jeho „brandový“ zákrok – klasický bodyček u mantinelu. A myslím, že se právem ptám rozhodčího, proč ho za něj vylučuje???

Mám větší radost z toho, když se nám daří přihrávky než destrukce hokeje. Na tu máme dost času. Není zase až tak složitá, i když i ta se musí umět.

Druhou třetinu jsme ještě ustáli a vedli jsme zcela zaslouženě 6:5.

Ve třetí třetině Kralupští (je to podobné jménu Petrovští) dokonali rozvrat a následný výsledkový zvrat hry ve svůj prospěch. Po faulech nedohrál Jirka Tvrdík (nejdřív už už málem zasunul po objetí branky kotouč k tyčce – sekera do ruky) a potom u mantinelu hokejka do žeber (přiznám bez mučení, že tohle jsem neviděl a nehodnotím proto, jestli to byl faul nebo jestli si Jirka sám nenajel…) – to už nerozdýchal doslova.

Pak rozstřelené koleno Davida Marwa Marvana (obětavě se položil do střely), po krátké pauze to dokonce ještě dohrál, čemuž jsem moc nechtěl věřit, byla to přesně trefená bomba.

Chvilku se kvůli kolenu rozdýchával i Janek Kořistka a nakonec po faulu loktem přímo na solar nedohrál ani Matouš Jelínek. Ještě jsem se strachoval o Doma Jiráně, aby se mu nic nestalo, ale on je fakt šikovný a uteče ze všeho a všem.

Na střídačce nadávám na rozhodčí – vymlouvám si to tím, že beru nadávky z plachet svým hráčům, aby oni nenadávali, k čemuž mají sklony. Že jako vypouštím páru za celý mančaft. Dobře to ale v žádném případě není. Jenže těch nespravedlností je tolik… Mně prostě vadí, že jednou se něco zapíská a to samé na druhé straně ne. To je nejhorší. Na jedné straně sebemenší bouchnutí do hokejky, sebemenší přistrčení, na druhé straně NIC. A když vidím, že jeden rozhodčí nestačí bruslit na místo dění a druhý neumí bruslit, Quién sabe?

Ve třetí třetině jsme to už prostě neudrželi a díky rozbité hře a neustále plné trestné lavici jsme dostali čtyři branky. Dopadlo to asi tak, jak to mělo dopadnout, ale hráčům jsem řekl, že se nemají za co stydět. Sehráli jsme fakt dobré utkání s blbým koncem. Slyšel jsem pak takový názor, že už od  končící druhé třetiny bylo znát, že nám ubývají síly. Já myslím, že nejvíce sil nám ubylo tím vylučování, rozbitím normální hry, kdy někteří hráči museli zůstávat dvě i tři střídání za sebou na ledě. To se vždycky projeví trochu zmatku. Dovolím si tvrdit, že pokud by se hrálo normálně až do konce utkání, kdyby ho dohráli všichni hráči, kteří ho začali, žádný nedostatek sil by se nekonal. Ale je fakt, že se díky tomu dostal alespoň na krátkou dobu do hry navrátilec do týmu (po opakovaných reoperacích kolene) Míra Drahota. Vítej v týmu a hlavně: ZAŘAĎ SE!

Zásahy brankářů:

1. třetina: SKS 11, KRA 13

2. třetina: SKS 21, KRA 8

3. třetina: SKS 23, KRA 6

Sestava, branky, subjektivní bodování a +/- statistika (součet účastí na ledě při obdržených a vstřelených brankách).

Branky (v pořadí jak padaly za sebou) a Asistence (v závorce): Zíka (Tvrdík), Kořistka, Tvrdík (Zíka), Hynek (Zíka), Tvrdík, Kořistka (Jiráň). Vyloučení: 13:8. Využití: 1:2. Oslabení: 0:0.

Sestava, subjektivní bodování, (v závorce +/- body): Kurka 8 (Balham) –  Švejda Pavel 9,5 (0), Kadlec 8 (-3) – Marvan 8 (-4), Švejda Petr 8 (-1) – Hynek 8,5 (-1), Tvrdík 8 (-1), Zíka 8,5 (-3) – Kořistka 8,5 (+1), Jiráň Dom 8,5 (-2), Jelínek Matouš 8,5 (-2), Pavlíček nehodnocen (-2), Drahota nehodnocen (-1).

Richard Bláha