Vánoční turnaj dorostu

   V 8.00 se v úvodním utkání představili divákům domácí Sršni, proti tradičnímu turnajovému soupeři z Nového Bydžova. Ten se po zajímavém doplnění kádru z nedalekého Hradce Králové a s tím spojenou hrou na plnou střídačku, stal velmi kvalitním soupeřem, který nedá ani píď ledu zadarmo a o výsledek je nutné se s ním pořádně porvat.

   Úvod utkání byl oboustranně velmi svižný a v kombinaci s vražednou ranní hodinou tak mnohým tvrdly nohy rychleji než obvykle a plíce zaostávaly za běžnou výkonností. Skóre otevřeli v 10.min. hosté, když jsme si dovolili luxus nikým neobsazeného hráče před bránou při vlastním oslabení – 0:1. Za necelé tři minuty se zapsal do listiny střelců Mates s asistencí Dominika, a protože se první pětce v euforii z vyrovnávacího gólu evidentně nechtělo na střídačku, zkusili ještě jednu bully. A světe div se, po rozehrávce se k puku po milimetrové přihrávce od Matese dostal tentokrát Michal – 2:1. Bohužel to byly ale první a poslední dvě vlašťovky, na které se už nikomu nepodařilo navázat. Naopak pokračovala přehlídka nepřesností v naší rozehrávce, kterou bydžovští stačili do konce první části ještě potrestat, takže siréna odhoukala se stavem 2:2.

   Rozpitvávat druhé dějství nějak podrobněji nemá smysl a v kostce řečeno zase jednou ožily naše staré bolesti vzadu i vepředu. Herní aktivita spojená s počtem šancí a častější střelbou byla sice na našich hokejkách, ale Bydžovští nás jasně předčili v důrazu v předbrankových prostorech. Zatímco my jsme nebyli při dohrávání odražených puků dostatečně rychlí a důrazní, soupeř občas procházel naší obranou jak turnikety v metru. Ve zkratce se dá tedy napsat, nedáš – dostaneš tuplovaně a prohraješ!

   Nemělo smysl zaobírat se hypotetickými myšlenkami, co by bylo, kdybychom proměnili alespoň některé ze svých vyložených šancí, protože hokej se hraje na góly a ty dával soupeř. Nám tak zbývalo jediné, zaměřit se na vyléčení naších neduhů do příštího zápasu.

   Ve druhém zápase se proti sobě postavili zástupci liberecké a pardubické KLD. Mě osobně se na rozbruslení víc líbila Lomnice, která sice disponovala menším počtem hráčů, ale technicky a hokejově rozhodně kvalitnějších. Především pak hráč s č.7 (Revaj Jakub), kterému utekla korunka pro krále střelců o jediný góleček, patřil k ozdobám tohoto turnaje. Naproti tomu Skuteč měla dobrý a vyrovnaný tým, ovšem bez výraznějších individualit. Ovšem jak vývoj zápasu ukázal hokej je kolektivní hra, kde prostý součet hokejových dovedností nemusí být vždy rozhodující.

   Zápas začal velmi opatrně až ospale a na pořádný hokej se čekalo drahně minut. Přesto si Skuteč během prvního dějství vypracovala zasloužený dvoubrankový náskok, protože měla přeci jenom větší herní převahu.

   S nástupem do druhé dvacetiminutovky se začalo na ledě pozvolna jiskřit, vylučovat, nadávat a kroutit hlavami, což přispělo nejen k tomu, že atmosféra poněkud ztratila náboj slušně hraného zápasu, ale tempo se podstatně zrychlilo. Vývoj se v závěru ještě zdramatizoval snížením Lomnice na 1:2 a utkání, které bylo ve svém úvodu vlažné jak polévka ve školní jídelně, pěkně vřelo, až si soupeři při závěrečném aktu smíření ani nepodávali ruce.

   Třetím utkáním turnaje pokračovala honba za prvními bodíky pro poražené z úvodních klání, tedy pro tým kutnohorských Sršňů a Lomnicí nad Popelkou. Nevydařený start přiložil oběma pomyslný nůž na krk, protože druhá prohra by znamenala již jen teoretickou naději, bojovat v turnaji ještě o medaile.

   Svoji misi začali plnit hned od úvodní minuty lépe Sršni a v čase 0.24 je poslal do vedení Mates, když dorazil Brabčákovu střelu od modré. Hostům tato branka evidentně pocuchala, již tak rozcupované, nervy koncem předešlého zápasu, až některé zákroky jejich hráčů začaly být jako z akčního filmu. Spíše než hokejový um ukazovali, jak tvrdě umí dohrávat souboje u mantinelu, jak vysoko u toho zvednou hokejku a jak ostré mají lokty. Na to nejsme v našich soutěžích často zvyklí, a když šmátrám v paměti, vybavím si pouze loňský první zápas v Berouně. Chvílemi to byl opravdu hodně smutný pohled a předzvěst blížícího se průseru, na kterém ponesou svůj díl viny kromě hráčů i zainteresovaní rozhodčí svým posuzováním, vlastně spíše neposuzováním, nedovolené hry. Bylo jen otázkou času, kdy se pomyslné ucho utrhne a přijde to, co do mládežnického hokeje nepatří – zbytečná třenice u brány hostů, která přerostla v regulérní rvačku, kde se nejen slovně ale i pěstně střílelo. Přestože Pavel a jeho rohovnický kolega odešli předčasně do sprch, led plál zbytečnými emocemi dál. O chvíli později, tentokrát pro změnu u naší branky, přišla další bojová vložka a Láďa se vydal za Pavlem.Jakmile emoce kulminovaly a opadly, začal se zase hrát kvalitní hokej, plný bruslení a šancí, ale tentokrát již bez zbytečných faulů. I přes popisované nepříjemnosti jsme měli vývoj zápasu pod kontrolou a po prvních dvaceti minutách již vedli 3:1.

   I druhá část měla všechno, co správný hokej má mít. Jenom na jedné straně byla nouze o hráče a v závěru díky tomu i o sílu, na to něco udělat s výsledkem. Utkání jsme nakonec vyhráli 6:2, ale ze zápasu jsem měl dobrý pocit především proto, že hráči zvládli toto bojovné a psychicky i fyzicky velmi náročné utkání především svým poctivým výkonem a nasazením.

   Po nevydařeném ránu se tak tým překvapivě přeladil na zcela jinou strunu a konečně začal vypadat jako dobře seštelovaný stroj, ve kterém každý moc dobře ví, jaký je jeho úkol a čím je kolektivu prospěšný. Napětí v týmu povolilo a tak jsme se mohli všichni začít těšit na závěrečnou fázi turnaje.

   K dalšímu utkání nastoupili hráči Skutče a Nového Bydžova, tedy týmů, které své první zápasy vyhrály a případné vítězství by je mohlo přiblížit stupínku nejvyššímu.

   Hrál se svižný a líbivý hokej, se spoustou šancí a brankářských zákroků na obou stranách. Mírnou převahou, kterou dokázali zúročit i vedením, měli sice bydžovští, ale hráči Skutče dokázali vždy odpovědět a vyrovnat. Ještě pár minut před koncem byl stav 3:3 a vypadalo to na dramatický závěr, pak ale přišel neuvěřitelný výpadek Skutče a Bydžov jí přejel čtyřmi brankami v řadě jak zmrzlý rybník.

   Po nezbytné úpravě ledu a přestávce pokračoval program utkáním Sršňů se Skutčí, jehož turnajová matematika označila zápasem o 2.místo. Toto střetnutí se zařadilo hned od začátku do kategorie velmi vydařených. Brzy jsme se ujali vedení gólem Michala, a přestože se na další změnu skóre čekalo deset minut, utkání bylo jednoznačně v režii kutnohorských hráčů a konečný výsledek 12:4 je toho důkazem. Nepovažuji za smysluplné popisovat jednotlivé góly, přeci jenom 16 branek za 40 min. je blíž házené než hokeji, ale musím zmínit jinou věc. Velmi mě potěšilo, že i za již rozhodnutého stavu, kdy nás nic nenutilo hrát poctivě dopředu i dozadu, rychle si přihrávat a alespoň trochu hokejově přemýšlet, se z naší strany hrál dál hokej a ne nějaká nekoukatelná holomajzna, kdy se zbytečně předržujou puky a honí se pouze osobní statistiky. Na střídačce panovala pohoda a úsměv, na ledě kluci předváděli útočné orgie a za své nápadité individuelní i kombinační akce si nejednou vysloužili aplaus publika na otevřené scéně.

   Středeční turnaj uzavřel zápas Nového Bydžova s Lomnicí, ve kterém vůbec o nic nešlo, protože ani jeden z týmů již nemohl v tabulce nic zásadního změnit. Karty byly rozdány, přesto se nejednalo o nevinný přáteláček a především na hráčích Lomnice bylo znát, že by alespoň z jednoho měření sil rádi odešli vítězně. Zápas se odvíjel překvapivě ve velmi dobrém tempu a byl to oboustranně útočný hokej, ve kterém lomničtí neustále udržovali nejmenší možný náskok. I když se Bydžovu podařilo několikrát vyrovnat, nakonec Lomnice došla svého cíle a zaslouženě zvítězila.

Nejlepší střelec (hráč s největším počtem vstřelených branek)

Miškař Patrik – 8 branek, Stadion Nový Bydžov

Nejužitečnější hráč (hráč s největším počtem kanadských bodů)

Jelínek Mates – 12 bodů (6+6), SK Sršni Kutná Hora

Nejlepší brankař (gólman s nejlepším průměrem obdržených branek)

Jelínek David – prům.2,05, SK Sršni Kutná Hora

Nejlepší obránce (rozhodnutí organizátorů turnaje)

Sahula Martin – HC Skuteč

1. Stadion Nový Bydžov   (4 body, 17:11)

2. SK Sršni Kutná Hora   (4 body, 20:11)

3. HC Skuteč   (2 body, 9:20)

4. HC Lomnice nad Popelkou   (2 body, 9:13)

   Nebudu vám tady vyprávět žádné pohádky, ale pořádně natvrdo řeknu, jak to všechno bylo – nebylo to tentokrát vůbec špatný, naopak. Moc se mi to líbilo a moc jsem si to s vámi užil. Samozřejmě až na ten úvodní zápas. Ale to je sport. Jednou jsi nahoře, jednou dole. Jednou se daří na co sáhneš a podruhé nic. Já to beru jako včasný pád na úsměv, z kterého jsme vyprodukovali ponaučení pro další zápasy. Po dlouhé době se nám zase podařilo dát dohromady naši elitní útočno-teroristickou řadu. Nejmenuje se ale vážení IRA ani ETA, nýbrž JŠJ. Ano útok Jiráň-Šváb-Jelínek ve spolupráci se svými obránci P+P (Švejda-Brabec) dali společně šestnáct branek z dvaceti.

   Osobně ale věřím, že hra a výsledek není jen zásluhou výkonu jednotlivců, ale především odrazem pohody uvnitř mužstva, svérázného humoru a ochoty vložit do společné věci maximum svého možného!!! Což se pak odrazí na výkonech mužstva i ve výkonech jednotlivců.

   No, a když jsem potom viděl tyto chlapce přecházející v muže, zpocené, unavené, ale rozesmáté zpívat v kabině sborově koledu „Ježíšku panáčku“ – to byl prostě zážitek a záležitost skoro filosofických rozměrů. A možná víc než kdy před tím jsem si uvědomil, čím vším, v tom dobrém i zlém, jsme si jako Sršni už prošli, co jsme dokázali a jak skvělou partu kluků máme.

Sestava:

brankaři: Jelínek David, Chalupa

obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný

útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Dytrych, Fišar ml., Socha, Červinka, Lederer, Borovský, Schmidt

branky: Jelínek Mates 6x, Šváb Michal 6x, Jiráň 2x, Lederer 2x, Fišar ml., Švejda, Brabec, Hríbik

asistence: Jelínek Mates 6x, Jiráň 6x, Fišar ml. 2x, Dytrych 2x, Šváb Michal 2x, Švejda, Hríbik, Brabec, Socha