Přece jen nejsme tak bezmocní (JUN)

JUN: kolo 06 SK Sršni vs. HK Kralupy 6:11 (3:5, 1:5, 2:1) 

V prvním utkání druhého kola jsme doma hostili jednoznačně nejlepší tým krajské ligy. Kralupy neztratily ani bod, mají hodně silný tým a jen jeden cíl – postup zpět do ligy juniorů. Nečekal jsem zázrak, ale ani žádný velký propadák. Očekávání nebyla nakonec porušena.

Včetně tohoto utkání obdržely Kralupy v celé soutěži 18 branek. Přesně polovinu od nás. Nic to neznamená, ale přece jen to o něčem svědčí. Nejsme zase až tak bezmocní, abychom nedokázali získat první body. Z naší strany to nebyl zcela špatný výkon, ale na úspěch jsme opravdu pomýšlet nemohli. Místy naše zmatky a nedovednosti ochromují mysl…

Proti tomu musíme začít tvrdě vystupovat. Na trénincích se musíme soustředit na cvičení a na úkoly. Nejde jen něco splnit, ale odnést si z toho ponaučení. Jestliže jezdíme cvičení podle mantinelu, chci, abychom v utkáních jezdili podle mantinelu. Jestliže se věnujeme nahrávkám hraným podle mantinelu až na druhou stranu hříště, chci, abychom v utkáních v situacích, kdy například na jedné straně je u mantinelu „zácpa“ a je zcela nesmyslné do této zácpy ještě tlačit kotouč, dovedli ihned přehrát kotouč BEZPEČNĚ podle mantinelu na druhé straně. I proto chci, aby křídla co nejdéle držela svá místa u mantinelu v situacích, kdy získáme (například) anebo máme v naší třetině kotouč…

Někdy mám pocit, že jakoby schválně tohle zrovna dělat nebudeme…

Nevím proč.

Skoro tři a půl minuty jsme s Kralupy hráli docela vyrovnaně. Zase jsem si už říkal, že bychom to mohli zvládnout a vydržet bez obdržené branky.

Od poloviny čtvrté minuty jsme zase během tří minut dostali tři branky. Vždycky to je po neuvěřitelné neschopnosti co možná nejjednodušším způsobem vyhodit kotouč ze třetiny i za cenu ajsingu nebo jiného přerušení hry. Stál jsem s lokty na mantinelu a bezmocně jsem jako malý kluk plival na led a díval se, jak sliny přimrzají. Cítil jsem v sobě absolutní prázdno. Proč? Co je na tom tak složitého se ZA KAŽDOU CENU snažit nedostat tak rachlou a tak blbou branku?

Naše mladá lajna s ještě mladším Matoušem Jelínkem (mimochodem – další skvělá premiéra v juniorce) přestala dumat a začala hrát – Matouš nahrával, Aleš Sádlo střílel a bylo to 1:3. Pak jsme se až do konce třetiny střídali – dostali jsme, Jirka Tvrdík snížil, zase jsme dostali a Matouš Jelínek ukončil brankově třetinu na stavu 3:5. Nakonec to nebylo tak hrozné. Musím poděkovat divákům, protože byli slyšet a doufám, že to hráčům pomáhá. Diváci reagovali na každou naši dobrou věc a alespoň mně to pomáhá…

O třetině jsme si řekli, ŽE UŽ NESMÍME DOSTAT laciné branky, hlavně hned na počátku hry. Takže jsme nastoupili a za dvě minuty to bylo 3:7, Šimon Balham střídal a Michal Kurka dostal do konce třetiny další tři branky, takže to bylo v 36. minutě už 3:10. Naštěstí začal úřadovat Jirka Tvrdík (myslím nejlepší hráč na hřišti) a snížil na 4:10.

Od třetí třetiny jsem už nic moc neočekával, ale najednou se hra začala otáčet. Možná, že Kralupy polevily, ale trenér Plýhal na ně pokřikoval pořád stejně (a musí se jim uznat, že na ledě to vypadá, že mají za úkol hrát na plný ceres za jakéhokoliv stavu – to se mi líbí), takže jsem přesvědčený, že to především my jsme se zvedli… Jirka Tvrdík dal fakt hezké branky především po spolupráci s Hynkem Macháčkem (dvakrát) a jednou s Otou Hynkem.

Nepříjemné bylo zranění Janka Kořistky. Nejprve mu trefili koleno, to rozchodil, ale ve třetí třetině dostal úder do hlavy a evidentně byl otřesený (diagnóza přítomného MUDr. Marvana: lehký otřes mozku, ale měl by být brzy v pořádku). Ani nevím, jestli byl někdo za ten zákrok vyloučený, ale rozhodně to bylo ZBYTEČNĚ nešetrné a nehokejové. Na druhé straně po dlouhodobém úsilí čistě někoho trefit klasickým bodyčekem se to nakonec Ondrovi Kadlecovi dokonale podařilo. Bylo to učebnicové a jak se mezi hokejisty říká, z trefeného vylítly sračky (omlouvám se, ale jde o „korektní“ hokejový slang).

V utkání jsme měli tři vyloučené (!!!), pokud by nehrál Petr Švejda. Nedá mi to a musím mu připomenout, že naprostá většina jeho vyloučení je zbytečná. Buď někde nestačí bruslit nebo se zbytečně pouští do soubojů s rukama nad hlavou. Pak se neudrží, něco rozhodčímu řekne a je to. Teď dostal zase desítku a příští utkání nehraje. To je celý výsledek. Pak ho to mrzí, ale to mu (ani nám) nepomůže. Musí si uvědomit, že škodí nejen sobě, ale hlavně týmu. My si nemůžeme dovolit být vylučovaní. Vždycky je nás do hry jenom deset! Pamatujme na to!

Byl jsem zoufalý, ale nakonec 6:11 nevypadá tak tragicky. Dali jsme šest branek po nijak vynikajícím výkonu. Dokázali jsme si, že opravdu stačí být zapálenější do hry, než jsme zvyklí. Když jde hra kolem mně, nenechám ji, ale zabrzdím a zkusím něco udělat. Zabrzdím podruhé a potřetí. Věřím, že když se takhle v utkání rozjezdíme, naše ponoření do hry se automaticky zvýší. Nejsme přece leklé ryby se studenou krví.

Tomu se mi nechce věřit.

Sestava, branky a bodování výkonu (10 nejlepší, 1 nejhorší):

Branky: Sádlo, Tvrdík 4, Jelínek Matouš, Asistence: Jelínek Matouš, Kořistka, Macháček 2, jednu hezkou upřeli i brankáři Kurkovi.

Sestava a hodnocení: Balham (5), Kurka (7) – Zika (5), Kadlec (5) – Marvan (6), Švejda Petr (3) –  Hynek (5), Tvrdík (8), Macháček (6 ale to se sám okradl, protože chci, aby mnohem více bruslil)- Kořistka (7), Sádlo (7), Matouš Jelínek (8),  Pavlíček (nehodnocen).

Richard Bláha