Zlepšený výkon v poslední třetině na body nestačil (DOR)

SK Černošice – Sršni Kutná Hora 7 : 6 ( 3:1, 4:2, 0:3 )

    V 6.kole KLD se postavila Sršňům do cesty smečka Tygrů z Černošic a při pohledu na tabulku (Černošice-12 bodů, Sršni-6 bodů) by hokejový expert očekával jednoznačný průběh a pouhé vylepšení skóre domácích. Ovšem to by se tentokrát hluboce mýlil.

   Do druhé části jsme si řekli, že zrychlíme náš pohyb a především zvýšíme aktivitu při napadání, protože bylo zřejmé, že i soupeř pod důrazným tlakem kupí chyby. Ovšem než jsme se na ledě rozkoukali, domácí zužitkovali přesilovku a bylo to 4:1. Poté začala výsledková přetahovaná. Nejprve zadáci Tygrů věnovali Matesovi za brankou až příliš časoprostoru. Ten nabízenou šanci pojal po svém, vybruslil si k první tyči až před brankaře a z bezprostřední blízkosti vstřelil kýžený gól na 4:2. Následovala trma vrma před naší brankou, kdy puk poletoval nad ležícím Davidem a hráči si chvíli vyzkoušeli baseball. K našemu smutku přišel „homerun“ domácích a 5:2. Nato ukázali Sršni, že i oni umí hrát přesilovky. Pavel svým typickým způsobem zavezl puk do třetiny, se zdvihnutou hlavou se rozhlížel, koho by obšťastnil svojí přihrávkou. Koutkem oka zahlédl, jak se dává do pohybu spoluhráč s číslem 96 na zádech. Nebylo nač čekat, krátký švih a šlehačková nahrávka, přesně mezi obránci, přistála Matesovi na čepeli – 5:3. Líp to asi fakt nešlo udělat. Tento vydařený hokejový moment odšpuntoval sršní nadšení a najednou nás bylo plné kluziště. Kontaktní gól vysel několikrát ve vzduchu, či spíše ležel pár centimetrů před brankovou čarou, ale nebyli jsme schopni ho dosáhnout. Nedáš dostaneš – otřepané pravidlo se bohužel opět potvrdilo, a to v rychlém časovém sledu hned dvakrát. Soupeř vedl 7:3 a zdálo se, že osud hráčů v černých dresech je opět zle zpečetěn.

   Ve třetí třetině se však projevila morální síla našeho týmu. Místo povinně dohraného zápasu přišlo výrazné zlepšení a Sršni předvedli své nejlepší pasáže. Odměna na sebe nenechala dlouho čekat a čtvrtý a pátý kousek v síti domácích přidal Dominik s Matesovou asistencí – 7:5. Domácí si uvědomili, že zápas ještě není zdaleka rozhodnut a byli jsme svědky opravdu bojovného výkonu obou týmů. Šance se střídali na obou stranách a na té naší Honza, (o přestávce došlo k vystřídání gólmanů) někdy i s přispěním štěstěny, v brance doslova čaroval a puk ne a ne pustit za svá záda. No a cca 4 minuty před koncem vstřelil gól naděje po sólové akci přes půlku hřiště Mates – 7:6. Závěr zápasu vygradoval ve strhující hokejové představení a i přes enormní snahu Sršňů o vyrovnání (což by si i podle nestranných pozorovatelů zasloužili) udrželi Tygři minimální náskok zuby nehty až do závěru a urvali tak celou kořist jen pro sebe.

   Tentokráte to bylo tedy vo fous a možná o to, to mnohé hráče víc bolelo. Ale jak řekl Zdeněk: „Ani si nepamatuji, kdy jsem měl naposledy, tak dobrý pocit po prohraném zápase“. Vzhledem k současnému postavení obou týmů v tabulce a především vzhledem k ročníkům, ze kterých jsou sestaveny, bylo realitou, že jsme mohli uspět/překvapit pouze maximálním nasazením a bojovností. Přestože probuzení Šípkových Růženek z města pod Barborou přišlo pozdě, a závěrečná třetina na obrat ve skóre nestačila, po utkání lze hovořit o možnosti, že v případě trochy více štěstí a méně vyprodukovaných chyb se mohlo i v Černošicích na body dosáhnout.

   Režii naší hry držela pevně v rukou první formace, na které však byl zjevný Dominikův handicap, způsobený zraněním ze sobotního zápasu s juniory. Přestože byl v bruslení evidentně limitován a herně tak byl jen svým stínem, musím před Dominikem smeknout. Když jsem ho viděl ráno pajdat do kabiny a jeho rozbruslení, na které jsem se nemohl ani koukat, protože mi příliš připomínalo Janka v loňském utkání v Chrudimi, kterým mu tehdy předčasně skončila sezóna, říkám s oceněním, že Dominik podal asi maximum možného. A protože znám dost hráčů, kteří by s takovým poraněním ani nenastoupili, vím dnes již jistě, že tenhle tým má momentálně toho nejlepšího kapitána. Dále bych dnes rád pochválil Pavla, který snad vlivem přítomnosti svého tatínka v hledišti podal jeden ze svých letošních nejlepších výkonů. Prokázal, že je tvořivý a ofenzivní typ obránce, který má cit pro přihrávku a souhru celé lajny. No a posledním, o kterém se dnes konkrétně zmíním, je Láďa. Jeho postavení ve druhé lajně není zrovna zaviděníhodné, protože hra s nejmladšími hráči týmu a mnohdy i celé soutěže není to, na co byl zvyklý. Při jejich účasti na ledě se v našem obranném pásmu často dostáváme do velmi zapeklitých situací, které mnohdy smrdí gólem Přesto Láďa tuto roly lídra druhé lajny uchopil za ten správný konec a pomáhá svojí obětavostí a zápalem pro hru strhnout i ostatní. Je schopen přečíst hru soupeře, vhodně reagovat, blokovat střely i vlastním tělem a jako buldok jít za pukem, když ho tlačí podél mantinelu před sebou.

   Takže co napsat závěrem? První dvě třetiny nám chybělo větší odhodlání s bojovností a vlastními chybami jsme soupeři doslova darovali několik branek. Tímto stylem hry však mi nemáme nárok na úspěch. V poslední třetině jsme již našli svoji cestu k úspěchu, a i když to byl jen záblesk, který na vítězství nestačil, ukázal, co ve vás opravdu je, a že pouze takhle a nijak jinak to může fungovat… Nechceme určitě jenom sloužit jako bodová dojná kráva ostatním účastníkům soutěže. Nutně si potřebujeme zvednout sebevědomí a napravit pošramocenou pověst. Příští zápas proti první a doposud neporazené Zbraslavi, bude však poněkud tvrdší oříšek, ale to není příliš rozhodující. Jednou se to zlomit musí a momentálně si soupeře nemůžeme vybírat. Těžké pro nás bude za stávající situace asi každé střetnutí. Ale je jen a pouze na nás, jak se s tím popasujeme.

brankaři: Jelínek David, Chalupa

obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný

útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Červinka, Fišar, Dytrych

branky: Jelínek Mates 3x, Jiráň 2x, Švejda

asistence: Jelínek Mates 2x, Jiráň, Švejda