JUN: kolo 05 – SK Sršni vs. Spartak Vlašim 3:5 (2:2, 1:1, 0:2)
Po minulém utkání proti Zbraslavi jsem si chtěl s hráči promluvit. Bohužel, přítomnost-nepřítomnost na trénincích v uplynulém týdnu nám nějaký souvislejší hovor nedovolila. Měl jsem docela obavy i z účasti-neúčasti na utkání, protože sami hráči si také mezi sebou něco řekli… A tak jsem předpokládal důsledky. Naštěstí se obavy absolutně nevyplnily. Jen pro zajímavost: Konečně se mi podařilo telefonicky hovořit s Jožou Tomčíkem. Vypadá to, že jeho rozhodnutí skončit není stoprocentní, ale přesto musím říct, že jeho důvody, proč na tréninky nechodí a ani na utkání, a proč vlastně tohle všechno vzniklo, jsou pro mě dost nepochopitelné… Škoda. Prostoru pro hokej je více než dost.
Pavel Sirotek nám pustil do sestavy Dominika Jiráně. Tuším a chápu jeho obavy a nakonec se jedna z nich ukázala jako opodstatněná – Dominik utkání nedohrál, jeden z protihráčů ho fauloval kolenem – klasický „koňar“. Dominik poblednul a mně bylo jasné, že to dál nepůjde. A myslel jsem si na 100%, že ani další den nebude hrát, protože „koňar“ je mnohem horší právě druhý den po „uležení“… A vidíte – druhý den hrál, rval se a bodoval. Sršni, pokud to někdo z vás dočte až sem, zapamatujte si to! Tak se chová hokejista…
Vlašim je na tom velmi podobně. Odešli jim hráči do „vyšších“ klubů, někteří skončili (také prý nečekaně a nepochopitelně), přesto si mysleli, že ve Vlašimi bude klidná sezóna díky mladým hráčům z loňského dorostu. A stejně mají problémy.
Možná, že to na ledě podle toho vypadalo, ale my jsme začali lépe, hlavně přítomnost Dominika Jiráně v řadě s Otou Hynkem a Jirkou Tvrdíkem (přesunul se na levou stranu) byla hodně znát, a pokud by spolu takhle mohli hrát pravidelněji, měli bychom za pár utkání hodně produktivní řadu. Dominik je cítěním hry hodně dobrý hráč a nemusí se mu nic moc říkat, kde a jak má hrát. Například za beky zaskakuje na útočné modré absolutně přirozeně a neomylně se pohybuje přesně tam, kde je nebo kde ve zlomku vteřiny bude hra.
Nevím proč, ale nám rozhodčí odpíská opravdu všechno. I když uznám, že třeba přiklopení soupeřovy hokejky zhodnotí jako sekání, nechápu, proč to tak úzkostlivě nepíská na obě strany. Třeba i krosčeky u mantinelů nebo už zmíněný faul kolenem… Abych se s rozhodčím vyrovnal najednou – neuznal nám branku za stavu 3:3 (soupeřův hráč stačil vyhrábnout kotouč z branky zpátky před čáru pod golmana), protože místo aby pozoroval dění přímo v okolí branky, stál na modré a nemohl nic vidět i kdyby chtěl… Konec pláče.
Vedli jsme a sami jsme si zařídili vyrovnání. Místo abychom vyhodili kotouč, přišli jsme o něj a nakonec jsme si ve zmatku u tyčky dali vlastní gól. Myslím, že ten zmatek mohl Michal Kurka předvídat a u tyčky mohl stát koncentrovaněji. Petr Šváb v druhé třetině chvíli nehrál, na jeho místo nastoupil Tomáš Pavlíček, ale upřímně řečeno ani na beku jeho výkon nestoupl. Pak skončil Dominik Jiráň a naše sestava se vrátila pokorně do naší obvyklosti (i výkonnostně.)… S Vlašimí jsme se přetahovali, ale myslím, že jsme mohli relativně brzo spravedlivě utkání rozhodnout v náš prospěch. Nakonec jsme ho dovedli – taky spravedlivě – do další prohry. Po zahájení poslední třetiny za mnou přiběhla až na střídačku zdravotní sestra a říká mi, že další náš hráč nemůže hrát. Netušil jsem, o čem mluví. Ukázalo se, že Hynek Macháček zůstal v šatně a stěžoval si na bolest na hrudi a že se nemůže nadechnout – na konci druhé třetiny dostal ránu do hrudi. O přestávce nic neřekl, netušil jsem to, tak jsem mu řekl, aby raději šel na kontrolu, mohlo by to být třeba prasklé žebro…
Takže nás bylo nakonec místo jedenácti v poli devět a začala zase honička…
Už jsem myslel na nájezdy.
Pak se nečekaně vrátil do hry „Hynais“ Macháček, že už to půjde.
Pak jsme dostali ještě dvě branky (a zase za sebou).
Pak jsme zkusili power play (asi 1,5 min – možná jsme to měli zkusit dříve – moje rozhodnutí).
Pak už jsme nic neudělali.
Po utkání jsem toho využil a trochu jsem hráčům promluvil do duše (hlavně do tréninku). Opakuju po „iksté“: ještě že jim nemůžu vyčítat, že by se na to vykvajzli. To bych nevydýchal. Musíme ale přijít na trénink v deseti, jak hrajeme. To už se dá něco udělat. Jinak je to veřejné bruslení.
Myslel jsem, že mi to třeba vrátí a že v pondělí nepříjdou na trénink. Až na výjimky přišli a docela si myslím, že bruslili. Tak se ty kecy třeba chytnou.
Už bychom to potřebovali.
Hráči i já…
P.S.
Přišel se na nás podívat automobilista-havárista Josef Draslar. Chodí v plastovém, mořsky modrém plastronu a přál bych mu (i nám), aby se co nejdříve vrátil k hokeji.
Sestava, branky a bodování výkonu (10 nejlepší, 1 nejhorší):
Branky: Kořistka, Tvrdík, Sádlo, Asistence: Jiráň, Marvan.
Sestava a hodnocení: Kurka (7), Balham (* za pozitivní přístup – on ví) – Zika (5), Kadlec (5) – Marvan (7,5), Švejda Petr (3) – Hynek (5), Jiráň (8), Tvrdík (6) – Kořistka (7), Sádlo (7), Macháček (5), Pavlíček (3).
– Richard Bláha –
Nejnovější komentáře