«

«

Říj 11

Raději snad zapomenout … (dorost)

Sršni Kutná Hora – Slavoj Velké Popovice 2 : 10 ( 0:1, 0:3, 2:6 )

    Třetí kolo KLD bylo ve znamení souboje našeho celku se Slavojem Velké Popovice. Týmem, který v minulém kole stejně jako my ztratil body a tudíž se dalo očekávat od obou soupeřů nažhavení na spravení si chuti a hlad po vítězství.
   Utkání samotné začalo poměrně svižně a dovolím si tvrdit, že v jeho úvodu jsme byli poněkud aktivnějším týmem, ovšem převaha byla spíše optická a ukazovalo se, že dnes bude naší poměrně zásadní slabinou koncovka. Hra se postupně vyrovnala a šance se tak začali rodit i na druhé straně. První branky se fanoušci dočkali až v 19.min., když soupeř využil svoji přesilovou hru a potrestal pasivní a nedůraznou hru našich bránících hráčů. V poslední minutě ještě došlo k zdánlivě nenápadné situaci, kdy soupeřův hráč s Dominikem, zaklíněni do sebe, leželi chvíli na ledě, což rozhodčí posoudil jako bránění ve hře našeho kapitána. Dominik se pokoušel ještě rozhodčímu vysvětlit, že tohle faul rozhodně nebyl, za což inkasoval kromě malého i osobní trest.
   Jak zásadní vliv na další průběh utkání mělo toto vyloučení, ukázal hned úvod druhé třetiny. V citelně oslabené sestavě jsme se dostávali pod tlak, a naše nestíhaní občas hasili nedovoleným způsobem. Párkrát jsme tuto situaci se štěstím ustáli, ale nakonec na ni dvakrát umřeli a při návratu Dominika z trestné již tekli 0:3. V čase 34.11 jsme inkasovali poprvé v plném početním stavu, když první lajna nepokryla správně hráče po buly – 0:4. V závěru tohoto dějství jsme se naštěstí ještě vzpamatovali a opět začali předvádět něco, co se více podobalo hokeji, avšak dobrý gólman soupeře a naše nemohoucnost v koncovce zavinila, že se skóre v náš prospěch ani trochu nepohnulo.
   Jiskřičku naděje v úvodu poslední třetiny ještě vykřesal Dominik snížením na 1:4, ale dřív, než jsme se stihli nadechnout k náporu, ji hosté udusili gólem na 1:5 a definitivně tak zazdili naše šance na úspěch. Smyčka se začala opět zatahovat, kotouče létaly skrz naše pásmo a během 54. min. hned dvakrát našly neomylně místo určení – 1:7. V čase 54.58 sice ještě Dominik snížil na 2:7, ale to bylo z našeho gólového účtu všechno. Na střídačce bylo ponuré ticho jen občasné píííííííp a popovičtí nám mezi tím zatloukali další a další hřebíček do rakve. Být takhle dobře zavřená Sněhurka, princ by jí nikdy nepolíbil a trpaslíci u ní mohli šmírovat dodnes. Takhle z toho byl jen desetibrankový výprask.
   Osobně se přiznám, že jsem byl po závěrečné siréně šťastný, že už je konec. Takovouhle marnost naposledy pamatuji v zápase s Černošicemi v roce 2010. Naši hráči chtěli uspět, minimálně v první třetině se rozhodně snažili, ale poté co nám soupeř výsledkově odskočil, naprosto odpadli a toulali se po ledě bez valného tlaku či nápadu jak překvapit popovickou obranu. Naprosto katastrofická pak byla koncovka našich hráčů. Zakončení nebylo rychlé, důrazné a kotouče nám často uskakovaly. Poměr střel na bránu byl v každé třetině téměř vyrovnaný, přesto soupeř dal 10 branek a mi jenom 2!!! Přesilovek jsme hráli podstatně víc a z toho dokonce 3x 5na3, ale branku z této herní situace nezaznamenali ani jednu, oproti tomu, ale čtyři v oslabení dostali!!! Ukázková lekce z produktivity. S nadsázkou se dá říct, že skoro na každého našeho hráče připadá jeden obdržený gól, a tak je jen štěstí, že nás nebylo na střídačce dvacet. Ale vážně. Výkonnostní realita je taková, že máme momentálně pouze dva koncové hráče a těm když se nedaří, neprosadí se, nebo jsou vyloučení, jsme v průseru.
   Nicméně za týden máme možnost reparátu, neboť zkřížíme hokejky s Rakovníkem. Pevně doufám, že všichni zapomeneme na tuhle tragédii a vzchopíme se k pořádnému výkonu. Staré otřepané heslo říká, že po bitvě je každý generál – hledejme proto své nedostatky a chyby především sami v sobě a ne v druhých, přestože tam se vždy hledají snadněji! Chyba je příležitost něco se naučit a kdo nic nedělá, nic nezkazí. Přiznání si vlastních chyb a pracování na sobě je klíč nejen k hokejovému úspěchu! Proto bychom se měli příště opět odrazit od zlepšené defenzívy a úspěšného proměňování střeleckých příležitostí. Jak všichni dobře víte, každý zápas je jiný a hlavně začíná za stavu 0:0!
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Chalupa
obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Červinka
útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Prášek, Fišar, Dytrych
branky: Jiráň 2x
asistence: Švejda, Jelínek Mates
– Pavel Sirotek –