Nejen hokejem je sršeň zocelován

 Během období letní přestávky a odpočinku vždy hrozí jeden velký fenomén, takzvaný syndrom „povaleč“. Tento syndrom se vyznačuje přejídáním dobrot, lelkováním, nicneděláním, válením na koupácích a posedáváním u počítačů. Ne tak pro Sršně, kteří se minulý víkend sešli v Malešově na „Míčovém sedmiboji“. No a na mě je jen suše oznámit, pokud to tedy ještě vůbec někoho zajímá, jakže to vlastně tentokrát dopadlo.

   Počasí nám ukazovalo pouze svoji top tvář, neboť po celý den bylo nádherné azuro, s teplotami pohybujícími se vysoko nad dvaceti stupni Celsia a sedmihodinový maratón byl plný zvratů (ne zvratků), protože průběžné pořadí se neustále měnilo podle vývoje v jednotlivých disciplínách. Každý k akci samozřejmě přistoupil poněkud jinak…..někdo se soustředil na co nejlepší sportovní výkony, někdo na to, aby si to užil, někdo pravidelně doplňoval energii z iontových nápojů a jiný se ve chvílích volna stačil i slunit. Když pominu své tristní výkony a schopnosti, tak jsem s vámi prožil příjemné nedělní odpoledne, po kterém jsem se vrátil domu totálně rozbitý, pohybujíc se v malých přískocích, a to ani nemluvím o tupé bolesti v oblasti prakticky celého těla.

   Abych se ale zbavil nálepky bulvárního pisálka a naplnil povinnost solidního zpravodaje, zanechám líčení osobních mikrotraumat a předkládám konečné výsledky:

Co by nejmladší účastníci vyhráli aspoň soutěž v rozmotávání hadic na kropení, lezení po zábradlí a vytočení správce objektu.

Benjamínci našeho klání i dorostu spojili síly a své soupeře pěkně potrápili. Vím, co píšu, hrál jsem proti nim tenis a byli fakt dost dobří.

Nejpočetněji zastoupená rodina v míčovém klání zcela naplnila ideu, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se a užít si to.

Velcí mágové digitálního světa, IT technologií a virtuálních sítí zaplatili nováčkovskou daň a do příštího ročníku mají 365 dnů na větší skamarádění se s kulatým nesmyslem.

Předvedli ideální rodinou pohodu a souhru, kterou lze jen závidět. Ovšem je taky spekulativní možnost, že to vše byla jen taktika, aby nebyli náhodou vláčeni v mých bulvárních příspěvcích.

Dvorní fotograf celé akce (děkuji) vyměnil Kamilu za Tomáše, aby předvedl, že všechny jeho děti jsou mimořádně sportovně šikovné a nadané. Výsledkově pak vystoupal letos o stupínek výš a bude-li pokračovat dál tímto tempem, tak za pět let bude slavit titul.

Pavel Sirotek + Adam Sirotek – Adam proti loňsku výrazné zlepšení a já – klasika. Můžu jen něco mumlat o špatném načasování formy a křivce svojí výkonnosti.

Obhájili hezké páté místo z minulého ročníku a ve volejbale dokráčeli zaslouženě až do finále. Zde však jejich famózní výkon vyvrcholil lehkou slovní přestřelkou o vláčném nasazení na síti, kterou Tomáš takticky bojkotoval.

Bojovnost, nasazení a odhodlání hraničící až se sebeobětováním to byly atributy, kterými válcovali své soupeře. Jejich neskutečná stíhací jízda ve volejbale a pak nejtěsnější možná prohra mě přivedla k myšlence založit nadaci „David a Láďa v tísni“, kde je můžete podpořit odesláním symbolické SMS zprávy.

Na tento pár se upínala velká pozornost, protože vzhledem ke svým individuálním schopnostem, skromnosti a pokoře jim vlastní, se pasovali předem na jasné vítěze. Leč člověk soudí, život mění. Přesto proti loňskému umístění – výrazné zlepšení.

Kvalitní výkony, velká snaha, zdravá motivace, vzájemná podpora, která však občas skončila lehkým peskováním. Jinak Honza získal cenu „Au pair turnaje“, protože se věnoval všem našim dětem a posloužil jim jako boxovací pytel, trampolína, či antistresátor.

1.místo (24 bodů)

Pohoda, klídek, leháro. Nevím, jak jinak popsat styl, kterým obhájili loňský titul „Míčových mistrů“ a prokázali tak, že se nejednalo o nějakou náhodu. Zápasy si užívali bez jakýchkoliv negativních emocí a některé své soupeře přímo deptali hrou na chytro.

Letos chtěli móóóc vyhrát, a tak se nechali inspirovat u kouče české fotbalové reprezentace pana Bílka. Jirka okopíroval jeho vousatou vizáž, Michal sestřih a společně pak mnohá překvapení v taktice. Na rozdíl od něho se však do finále dostali a uspěli.

   Na závěr chci ještě jednou poděkovat všem, kteří se zúčastnili tohoto letního sportovního zpestření a přispěli i svým dílem k dobré náladě. Zároveň připojuji přání klidné a pohodové dovolené a prázdnin. Naakumulujte co nejvíce nejen slunečné, ale především pozitivní energie a mějte se fajn!!!