Fotbalový turnaj hokejistů 3. a 4. třídy

 Po předešlé generálce a zároveň premiéře našich elévů v kopačkách na travnatém pažitu stadionu kutnohorského Lorce (kde jsme nakonec čestně vzdorovali fotbalovému soku Sparty Kutná Hora a se ctí prohráli 13:6, viz předešlý článek) jsme po ranním sobotním kuropění a za ještě částečně vlahého počasí dorazili dne 16.6.2012 do obce Pátek u Poděbrad na fotbalový turnaj hokejistů.

     Náš příjezd provázel mírný optimismus po povedeném konci zmiňovaného přípravného utkání, kdy naše akcie (alespoň jsme si to mysleli) byly proklatě vysoko. Každopádně bych si před začátkem turnaje vsadil na nějaký slušný výsledek. Opak byl však pravdou.

    V prvním utkání jsme na rozkoukání vyfasovali hned fotbalisty z TJ Pátek, kteří měli být jediní, kdo se ve volných chvílích a zejména v rámci tréninku prohání za kulatým nesmyslem. Těžko jsme proti fotbalovému soupeři mohli pomýšlet na nějaký výrazný úspěch, ale prohra 5:0 vnesla do řad diváků a příznivců SK Sršni mnoho otázek a zejména rozpaků.

     Po jednozápasové pauze naši Sršni vyrazili na Orli z Lanškrouna. Tento zápas ukončil takovou malou euforii, která vlastně skončila, aniž by začala. Každopádně jsme si výsledkový účet nevylepšili a prohráli 4:0. Hra ke zlepšení nevedla a naši se doslova prali s míčem nikoliv se soupeřem. Tento zápas měl pikantní nádech pro Lukyho Seckého, který ještě nestačil potlačit Lanškrounskou březnovou depresi. Ta ho postihla spolu s Jendou Kolečkem po vysoké porážce od tohoto soupeře na jeho ledě. Jenda se z toho dostal a zapomněl, Lukyn bohužel ne. Tento výsledek mu však do dalších dní vnitřního souboje se strašidlem Lanškroun mnoho nepřidal.

     Třetí utkání se soupeřem Stadion Nový Bydžov nás dovedlo k totálnímu vystřízlivění, kdy došlo k potlačení posledních zbytků naděje, co se týče lepších výsledků. Prohra 9:1 měla jedno velké pozitivum a to, že jsme dokázali vstřelit premiérovou branku na turnaji. Prohra ve čtvrtém utkání s HC Kladno 4:1 za již úmorného vedra podtrhlo jen naši fotbalovou bezmocnost.

     Zmínil jsem úmorné vedro, které právě po poledni gradovalo a na slunci bylo snad 40 st.C. Vzhledem k tomu, že stín by na hřišti v poledne pohledal, tak po utkání s Kladnem byla morálka mužstva i fyzická stránka na bodě nula. Po dlouhém hledání před posledním naším utkáním se soupeřem HC Poděbrady jsme vyhledali přece jenom na střídačkách kousek stínu. Bohužel ostré slunce se na Sršních podepsalo. Nastíním názorný případ, který se stal ve stínu střídačky. Možná mě někdo bude podezírat, že si beru jméno Lukyho Seckého opět do textu a o ostatních se nezmiňuji, ale tak výraznou postavu by jeden pohledal. Ve chvíli kdy se celé mužstvo z posledních sil dostalo do stínu zmiňované střídačky nastal okamžik úlevy pro všechny, protože rázem ve stínu teplota klesla z takových 40 st.C přibližně na 30 st.C. I to však bylo pro mnohé vysvobozením. Záměrně volím výraz pro mnohé, protože z toho se dá zcela jasně vyčíst a doplnit, že ne pro všechny. Ne pro všechny znamená právě zmiňovaný Lukáš Secký. V době kdy turnaj vrcholil a všichni sbírali poslední zbytky sil po silném přehřátí organismu, právě Lukáš usoudil, že sebemrskání nebylo dost. Přiřítil se do stínu

střídačky takovou rychlostí, že v první fázi sedacího úkonu dosedl na správnou část těla, dále velice správně čelem do hřiště, ale následně výrazně podcenil zákony fyziky. Energie vložená do prvních pohybů se projevila právě v závěru zmiňovaného sedacího úkonu a na lavičce, která nemaje opěradlo se skácel pozadu na beton. V tuto chvíli se pouze lekl, ale v momentě, kdy zjistil, že mu z hlavy zezadu teče krev začal okamžitě logicky bulet. Celou situaci dokončil otec Jirka, který nacházejíc se přibližně ve ¾ hrací plochy okamžitě reagoval slovy „to snad není možný, já se to už vys…  . Lukáš byl následně odveden na ošetření . Světe div se do utkání sice ne od začátku, ale někdy od půlky se zavázanou hlavou nastoupil a hrál i celek slušně. Do utkání však už nezasáhl Dave Zvěřina, který s mokrým hadrem na hlavě a asi lehkým úpalem skončil v poloze ležmo na lavičce. Po chvíli marného boje s jeho zdravotním stavem byl odvezen do domácího ošetřování.

     Právě utkání s HC Poděbrady patřilo k jedinému světlému okamžiku tohoto dne z pohledu Sršňů. Utkání se vyvíjelo dle předpokladů a po poločase jsme prohrávali 3:0. Na začátku druhého poločasu snížil Miki Hynek a odstartoval svojí ódu na radost v tomto utkání. Soupeř sice zvýšil na 4:1, ale Miki v závěru utkání nejdříve snížil na 4:2 a poté na 4:3. Vše dokonal úplně poslední akcí celého střetnutí a v poslední sekundě nakonec dokázal vyrovnat na 4:4. V následném rozstřelu ze značky pokutového kopu se nám nedařilo, ale i tak jsme z tohoto výsledku měli radost.

      Skončili jsme sice poslední, ale přesto bych rád všem zúčastněným poděkoval za snahu, která se sice míjela účinkem, ale místy výkon sice vzdáleně, ale přece připomínal fotbal. Jasně se zde ukázalo, že fotbal je úplně jiný sport, než hokej a že není jednoduché se jen tak přeorientovat.

Sestava:

Gólman:  Petr Pokorný
V poli: Lukáš Secký, Natálie Brichová, Matěj Hájek, David Zvěřina, David Novák,  Mikuláš Hynek, Jan Koleček, Šímon Pokorný, Jakub Červinka, Tomáš Knížek, Dominik Míča, David Trnka.

Trenér: Michal Procházka
Fotograf týmu: Jana Kolečková Veselá

– Libor Koleček –