Poslední mistrovský zápas přinesl 200stý gól sezóny (dorost/baráž)

HC Baroni Opočno – Sršni Kutná Hora 2 : 7 ( 0:4, 2:2, 0:1 )

   „Nedělní odpoledne stane se pro mnohé chvílí nudy, ….“ zpívá Jiří Schelinger v jedné ze svých písní, avšak kdo chtěl zažít pravý opak, vyrazil 25.3.2012 s dorostenci do Hradce Králové k jejich poslednímu utkání kvalifikační skupiny proti Baronům z Opočna. Ač nepatří k mým zvyklostem děkovat hned v úvodu příspěvku, dnes učiním výjimku, protože fanoušků, kteří se chtěli se Sršni rozloučit, bylo hodně a za to a podporu v průběhu celé sezóny jedno velké DÍK!!!   Utkání sice už nemohlo ovlivnit post postupujícího do ligy, kterým se po dopoledním vítězství v Jablonci stali hráči Chrudimi (posílám touto cestou upřímné blahopřání), nicméně vzhledem k velké vyrovnanosti celé kvalifikace a zamotané tabulkové matematice bylo stále o co hrát. Vítězství pro nás znamenalo – 2.místo, remíza – 3.místo a prohra – 4.místo. Pro někoho možná málo, ale každé vítězství posiluje morálku mužstva a zároveň potvrzuje skutečnost, že výher není nikdy dost.   Počáteční oťukávání obou celků ještě žádný zajímavý moment nepřineslo, ale po pár minutách hry bylo zřejmé, kdo má o poznání vyšší ambice. Naši kluci kupodivu plnili, co bylo řečeno před zápasem. Lépe bruslili, byli přímočařejší, dravější a více fyzicky bojující. A za svoji aktivitu byli odměněni okamžiky radosti, a to hned čtyřmi za sebou. Nejdřív uklidnil náš tým v 8.min. dvěma krásnými brankami, během jediného střídání, Martin. A obzvláště pak ta druhá byla po efektní i efektivní samostatné akci – 0:2. Hned za čtyři minuty pojistili náš náskok v přečíslení Aleš s Jožanem, který jako by v tu chvíli vyhrál Stanley cup a v euforii chtěl proskočit ochranným sklem mantinelu – 0:3. Brankový účet opravdu vydařené třetiny uzavřel v čase 16.43 Mates, který vybruslil na kruh a jeho rychlý švih do šibenice ala Selänne rozesmutnil soupeřova brankáře – 0:4.   Úvod druhé třetiny byl ze strany Sršňů více méně ohňostroj ofenzívních nápadů, kdy se rozjela mašinérie kombinací, kolotoče přihrávek a okulibých hokejových laskomin, které ovšem často umíraly na krásu, takže skóre se ne a ne hnout. Pak ovšem přišlo něco, na co zřejmě ani jeden z týmů hned tak nezapomene, ale to si nechte vyprávět…. Domácí gólman chytil puk do lapačky, ale protože nebyl nikým atakován, rozhodčí nehodlal přerušit hru. Z tribuny se však ozvalo zapískání, a tak všichni na chvíli přestali hrát a náš brankař se vydal v klidu do rohu kluziště na rituální uklidňovací kolečko. Ovšem rozhodčí na druhé straně stále vehementně gestikuloval: „Hrajte, hrajte!!!“ a první kdo se správně zorientoval, byl domácí hráč, který drapnul puk a po sólu přes téměř celé kluziště zavěsil do opuštěné klece – 1:4. Michal, který se v tu chvíli v poklidu vracel mezi své tři tyče, vůbec nechápal co se děje a dlouho pak nevěřícně stál v brankovišti a zpytoval svědomí. Ovšem jak řekl David na střídačce: „Tenhle gól se mu nemůže počítat, protože nebyl v brance“ a já dodávám: „Děkujeme ti Michale za tento mimořádný zážitek, který nám z paměti nikdo nevymaže, a nebýt tebe, přišli by dějiny kutnohorského hokeje o jednu nevšední historku“. Nicméně zpět k hokeji. Za pár minut nasadil vyšší rychlostní stupeň Jenda, nádherně obruslil bránícího hráče a v přímém souboji s brankařem mu nedal šanci – 1:5. Pak jsme ale z nepochopitelných důvodů přestali hrát a hlavně se přizpůsobili hře soupeře, který se prezentoval úsporným hokejem. Hra se vyrovnala a šance se tak začaly objevovat na obou stranách, ale koukatelných akci rapidně ubylo. V 34.min. Baroni ještě nahodili pomyslné lano a snížili hezkou individuelní akcí na 2:5, ovšem hned minutu poté se prosadil Dominik, který svým zásahem uzavřel účet druhé třetiny na stavu 2:6. K této brance je potřeba ještě malý komentář, protože se jednalo o 200stý gól této sezóny. Jeho střelci samozřejmě vřele blahopřejeme a Lence předem děkujeme za oslavy obžerství, které nám na oslavu svého synka jistě v rámci rozlučky přichystá.   Závěrečná třetiny byla už jen z povinnosti a spíše o tom, zda pokoříme desítku v brance soupeře. Optimistické výhledy na dvojciferné číslo na počítadle branek na naší straně však brzy utichly. Hra na obou stranách byla poněkud rozháraná a utápěla v nepřesnostech. Nic nevycházelo jak mělo, a i když se kluci navzájem hecovali: „Pojďme ještě hrát, zamakáme zase…..“panovala na střídačce spíš dusná atmosféra než radost ze hry a jediná shoda panovala při vulgárním hodnocení hry, právě probíhající na ledové ploše. Bohužel už se nám nepodařilo dokonce zápasu hru uklidnit a ukázat kombinaci splňující alespoň lehce nadprůměrná měřítka. No nic nebudu popisovat mlácení prázdné slamy, a tak střih – do konce chyběla minuta a půl a vypadalo to, že oba celky jsou s daným stavem tak nějak smířeny. Ne tak ovšem střelec dvoustého gólu Dominik, který načal další stovečku a dal výsledku konečnou podobu 2:7.   Původně jsem si chtěl poslední mistrovský zápas sezóny užít a bavit se hokejem až do posledního klaxonu, což se tak úplně nepovedlo. Ale i přes rozpačitý výkon v druhé půli se kabina po utkání spontánně zaplnila našim fanklubem, který přišel hráčům poděkovat za celou sezónu a musím říct, že atmosféra byla prímová – takže konec dobrý, všechno dobré.