SK Sršni Kutná Hora

Jak všichni jistě víte, tak stejně tak jako víno nestárne, ale zraje, tak nestárnou, ale zrají i muži. Převážně pak ti, kteří jsou spjatí s SK Sršni Kutná Hora. A tak je tomu právě dnes (17.1.2012), kdy místopředseda SK Sršni Kutná Hora a trenér dorostu Pavel Sirotek alias „Síra“ dozrál do krásných 45 let!
Dovoluji si tímto Pavlovi popřát jménem všech Sršňů vše nejlepší, pevné zdraví ne jen pro něho, ale i pro jeho rodinu a ať se mu v trenérské branži podaří dojít k vytouženým cílům.

Jak „Síra“ zrál od roku 2002 se můžete přesvědčit na fotografiích níže (2002, 2003, 2005, 2006, 2011), které jsou pod rozhovorem s oslavencem převzatého z webu dorostu.

Aby ti nebylo líto, že stále s někým děláš rozhovory a s tebou nikdo, chopil jsem se redakčního pera (klávesnice) a pár otázek si pro tebe připravil.

1.Dnes máš, jak všichni víme, 45.narozeniny. Na kolik se ale doopravdy cítíš?

Tak především, těch lidí co to ví, je minimum, a když se mě ptáš takhle po noční, tak si připadám trochu jak Erbenova Polednice: „Malý, hnědý, tváře divé, pod plachetkou osoba, o berličce, hnáty křivé, hlas – vichřice podoba“. A k tomu s tím trilobitem co mám na břichu, těžko dýchám, kolena křupou a oči jsou pomalu na odpis. Takže asi už vážně nejsem nejmladší, ale cítím se na dvacet.

2.Když se vrátíš o takových dvacet let zpátky. Chtěl jsi být, nebo věděl jsi, že někdy budeš, hokejový trenér?

Musím říct, že vždycky mě bavila práce s dětmi a již v té době jsem se věnoval nejrůznějším aktivitám zaměřeným na mládež a sport a dokonce jsme s Martinou vedli i takové kroužky. Ale jestli jsem věděl ve dvaceti, že budu hokejový trenér? Nad tím jsem tehdy asi neuvažoval. To nějak postupně a časem vyplynulo samo a musím říct, že jsem tomu rád. Jako trenér se snažím krok za krokem učit své svěřence základním dovednostem, ale snažím se jim taky připomínat, že základními atributy života a nejen toho sportovního, je pracovitost, úcta, samostatnost, respekt, disciplína a především zodpovědnost. Lidské vlastnosti, které jsou a vždy budou nadčasové a jediné správné.

3.Cíl letošní sezóny je vyhrát soutěž a dostat se do baráže o ligu. Co by pro tebe znamenal neúspěch, ať už v KLD nebo v baráži? Třeba už lepšímu týmu „velet“ nebudeš?

No tak v tom mám vcelku jasno. To už mi řekl jasně jeden člen výboru před sezónou: „Buď postoupíš, nebo tě odvoláme!“. Samozřejmě, každý máme přirozenou touhu vyniknout a já bych si to upřímně přál, ale především pro Vás, abyste si to zažili, vyzkoušeli, a protože si myslím, že za ty roky dřiny, na to máte právo. Ovšem, to že já se domnívám, že si to zasloužíte, neznamená, že Vám to někdo dá zadarmo. To si budete muset vybojovat sami a o mě tady vůbec nejde. A když to neklapne, bude mi to samozřejmě líto, ale život tím nekončí, nic zásadního se nezmění a pojedeme dál. Neberu to jako nějakou zvlášť velkou tragedii, v životě přece nastanou daleko horší okamžiky, než by byl tento.

4.Podle internetových diskusí a článků by se leckterému návštěvníkovi webu mohlo zdát, že ty a vedoucí mužstva – Zdeněk Jelínek, mezi sebou máte rozbroje, navzájem si závidíte a nemůžete unést úspěch toho druhého. Popiš nám, jaký je ale opravdu váš vztah?

To je zbytečná otázka. Já přeci nemám co Zdeňkovi závidět, protože jsem nezaznamenal, že by někdy dosáhl nějakého úspěchu! Vzpomínáš přeci na loňský Malešov Open, jak jsme porazili Jelinkovi v nohejbale i tenise, a tak bych mohl jen pokračovat. No, a jestli považuješ za úspěch, že ho v disciplíně „nošení trenérů“ na soustředění, konečně jednou donesli, no nevím, nevím. Protože již teď ale s obavami očekávám pozvání na Zdeňkův kobereček, za tuto opovážlivost…., tak vážně. Oceňuju jeho neskutečnou pracovitost, flexibilitu, vitalitu a v neposlední řadě i humor, přestože jeho terčem jsem většinou já. Máme hodně podobný pohled na život a názory na mezilidské a rodinné vztahy. A v neposlední řadě, za ty roky co se známe, na mě nikdy nezahrál levou.

5.Tato „otázka“ ti nabízí prostor stručně se vyjádřit k čemukoliv, co tě napadá nebo trápí (otázka č.4 je už ale uzavřena!).

Co mě napadá a trápí? Trápí mě moje děti, a když se podívám na tebe a tvoje koleno, tak je toho až dost.

To neříkej táto!

Dobře tak jinak. Na naší, lidskou blbostí a globálním oteplováním (nevím, co je horší), sužované modré planetě, je tolik problémů, že moje soukromá mikrotraumata jsou v porovnání s tím zcela malicherná. Proto osobně držím palce a snažím se pomáhat lidem, o kterých vím, že mají dostatek erudice, zkušeností, vůle, sil a doufám i kompetencí k tomu, aby místní rybníky nejen rozčeřili, ale zcela vypustili a napustili novou, čistou a lepší vodou. Nejsem však natolik naivní, abych věřil na zázraky. Přesto dík, za každou vydařenou věc. A abych nekončil pesimisticky, víš, kdo byl Muhammad Ali?

Jo.

Tak ten kdysi řekl: „Člověk, který v padesáti vidí svět stejně, jako ve dvaceti, ztratil třicet let života.“ Tak doufám, že já těch pětadvacet neztratil.

2 comments

Zdenek J.

18.1.2012 na 8.36 (UTC 0) Link to this comment

Ahoj Pavle, jako vždycky, tak i tentokrát máš pravdu….
Ale ty propadlý tváře a přehananě volný tričko, před mnoha a mnoha lety, spíš svědčí o tom, že až spousta let manželství Ti pomohla stát se chlapem, s mírně prošedivělými vlasy.
Hodně zdraví, Tvůj Zdenek J.
Síra

18.1.2012 na 7.08 (UTC 0) Link to this comment

Já mám pocit, že spíš kynul, než zrál, ale jinak moc děkuji za přání.