Seznamte se s trenéry! Přípravka

Dříve, než se rozeběhne několika měsíční hokejový kolotoč, jsme si pro vás nachystali seriál článků, kde postupně představíme hlavní trenéry mládežnických kategorií a jejich realizační týmy.

A samozřejmě začínáme trenérem, který vede ty nejmenší Sršně v našem oddíle!

Pavel Andrle, kterému nikdo neřekne jinak než Andy, se hokeji věnuje celý život. Přes mládež v Kutné Hoře a Kolíně se postupně dostal do krajské ligy dospělých a ve třech sezónách si zahrál i 2. ligu. Trenérskému řemeslu se s krátkou přestávkou věnuje již skoro 10 let a prošel si téměř celým mládežnickým systémem v Kutné Hoře. Asi tou největší motivací pro návrat z trenérské pauzy byl pro Andyho jeho syn Jonáš, kterého teď spolu s ostatními Sršňaty učí základům nejrychlejšího kolektivního sportu na světě. Realizační tým si Andy poskládal tak, aby jim to sedlo hlavně lidsky. Roli vedoucího mužstva tak zastává Roman Vlasák, asistenta trenéra kamarád z dětství Petr Javůrek a čtvrtého do party tak nějak přirozeně přibrali v podobě kustoda, pomocníka, zdravotníka (je toho ještě dost, ale nejtypičtějším rysem bude asi prořízlá pusa..) Karla Květa.

Společně se tak tahle čtyřka hlavně snaží dopřát dětem kupu zábavy a k tomu je i něco naučit.

1. Proč jsi se stal trenérem?

Kolem roku 2014 mě na tréninku „Áčka“, kde jsem tehdy hrál, oslovil trenér mládeže. Líbilo se mu moje bruslení a zajímal se zda bych nechtěl učit bruslit děti v přípravce. Řekl jsem si proč to nezkusit a musím říct, že mě to začalo bavit. V roce 2016 se mi narodil první syn a přišel čas na volby, zda pokračovat jako hráč, nebo se věnovat plně trénování, případně to nějak skloubit oboje dohromady. Nakonec jsem se rozhodl pověsit brusle na hřebík a pustit se do trénování. Doplnil jsem si trenérské vzdělání a skočil rovnýma nohama k mladším žákům, což byl tehdy ročník 2005/2006.

2. Jak bys popsal sovu trenérskou filozofii?

Mou filozofií je oboustranný respekt, férovost, kamarádství. Snažím se prostě fungovat tak, aby semnou bylo všem co nejlépe. Aby všichni chodili na tréninky rádi, aby se těšili na zápasy a na všechny naše akce i mimo zimní stadiony. Hlavním bodem pro mě je abysme ukázali dětem, jak skvělé je být součástí kolektivu. Jak může být úžasné vyhrát něco jako tým, stejně tak jako je důležité nebýt při porážce sám. Zažil jsem hodně výher i proher, ale vždycky jsem byl obklopen spoustou kamarádů, kteří semnou sdíleli radost i smutek.

3. Co tě na práci s dětmi baví nejvíce?

Líbí se mi, jak jsou děti spontánní a upřímné. Denně dostávám neskutečnou zpětnou vazbu o tom jak byl trénink nebo já hroznej, nudnej nebo naopak, jak byl zábavnej. Děti si prostě na nic nehrají a poví mi úplně všechno. Často i to, co nechci slyšet  😀

4. Pavle, už jsi si vyzkoušel trénování starší kategorie a teď máš zodpovědnost za ty nejmladší sršně. Jak moc velký rozdíl to pro tebe při přechodu k těm nejmenším byl?

Ano, začínal jsem u mladších žáku. Prošel s nimi do „staršáků“ a chvilku jsem vypomáhal i u dorostu. Každá kategorie má svoje. Nejzajímavější u dětí ve věku 10 – 16 let je to, že Vám po prázdninách přijde do kabiny vždy cca 20 úplně jiných dětí než na konci minulé sezony odešlo. Přechod k přípravce byl zajímavý, musel jsem si dát pozor na věci, které jsem do té doby neřešil. Jsou to 5,6,7 leté děti a ty potřebují pomoct mnohem víc v kabině než například starší žáci. Na druhou stranu mám stejně staré syny, takže nějaká průprava, jak se nezbláznit tam je  😉

Měl jsem obrovské štěstí, že vedle mě při mém trenérském začátku stál Martin Janata. S ním v zádech jsem měl jistotu, že to vždycky zvládnu. Přál bych každému začínajícímu trenérovi, aby měl možnost naskočit do toho kolotoče s někým jako je Martin.