Jeli jsme si aspoň pro bod a odvezli si všechny tři (dorost)

  V sobotu 5.11.2011 (toto letí…. Vánoce na krku), úderem jedenácté hodiny a patnácté minuty jsme začali kroužit po ledě na zimním stadiónu v Berouně, kde jsme nastoupili proti domácím Medvědům, jenž byli posledním soupeřem, s kterým jsme v právě probíhající sezóně ještě nezměřili síly. Bezprostřední konfrontace prvních dvou celků KLD přilákala i řadu sršních fanoušků, kteří nejsou rodičovsky svázáni s touto kategorií a přesto po celý zápas vytvářeli skvělou kulisu zápasu, který svou dramatičností směle soupeřil s napínavými thrillery „Made in Hollywood“.

   Již celá anabáze dospívání k tomuto zápasu byla složitá a mě během ní přibývali každým dnem šedé vlasy na hlavě. Ptáte se proč? Důvod je prostý. Vyzkoušeli jsme si jaké to je, když tým sužuje marodka a smůla. Nejdřív zranění Jendy, Marwa a Martina, potom Matesovi svalnaté nohy rozkývaly nůž na brusli, až nakonec prasknul a Karel ho musel, nějak zázračně slepit. Ovšem, když jsem se ráno, těsně před odjezdem dozvěděl, že nemoc nedovolí ani kapitánu Jankovi, nastoupit k utkání, přiznám se, že jsem si jen zhluboka povzdychl a vzpomínal na nějakou modlitbičku. Dal jsem však dohromady jen „Andělíčku můj strážníčku“, a ta se mi nezdála ke mně příliš vhodná. Naštěstí se dali dohromady aspoň Marw s Martinem a bylo nás do hry dvanáct „spravedlivých“. Ono nás tedy ve skutečnosti bylo třináct, ale Jenda dostal pouze funkci nehrajícího kapitána, a tak si na začátku a na konci podal ruku s rozhodčími, párkrát se sklouznul a dál jen motivoval svůj tým ze střídačky. Improvizovanou sestavu čekal nelehký úkol, pokrýt nejproduktivnější tým soutěže, protože skóre Medvědů 58:21 budilo respekt hodný největší evropské šelmy. Ale jestli někomu tento cíl, pro tým bez svých dvou nejproduktivnějších hráčů, připadat nesplnitelný, vývoj utkání potvrdil, že v Berouně nenastoupili slabší hráči, pouze možná hubenější.

   Utkání začalo rozpačitě a spíše opatrně vzájemným oťukáváním, ve snaze nedostat ten nechvalně známý první gól. Samotný průběh hry se opticky jevil jako vyrovnaný, kdy domácí byli aktivnější, vypracovali si několik slibných šancí, ale k bližšímu seznámení mezi kotoučem a sršní brankou nedošlo. Sršni hráli zbytečně ustrašeně, a přestože je soupeř nepřebrusloval v osobních soubojích měl jednoznačně navrch. Přesto jsme si paradoxně vypracovali, co do počtu, větší množství vyložených šancí, což se ovšem neodrazilo na číselné kombinaci svítící na konci první dvacetiminutovky na světelné tabuli – 0:0.

   Tým Berouna dokázal produkovat velmi „zámořskou“ variantu ledního hokeje. Jejichž tvrdý, agresivní hokej s dohráváním soubojů u mantinelů s lokty někdy zatraceně vysoko se ukázal být proti sršním hračičkům zbraní opravdu mocnou. Nedokázali jsme reflektovat na tvrdší pojetí hry soupeře, často za hranicí nejenom pravidel, ale i lidského chápání. Byli jsme zbytečně vyplašení, a tak v pauze mezi třetinami bylo v kabině trochu hlučněji s výrazy odvozenými od slov, jako jsou nevolnost, lehká žena, sedací sval, či označení pro následek selhání svěracího svalu. Slova opírající se o pevnou víru v sílu a schopnosti hráčů, zaplavily krátery pochybností v jejich myslích a do druhé třetiny nastoupil jiný tým.

   Kutnohorští hokejisté se zakousli do soupeře ještě snaživěji, ale místo zasloužené odměny inkasovali v čase 21.40 z rychlého protiútoku, když se Marwovi podařilo při střele od modré přelomit hokejku – 1:0. Málokteré mužstvo by se po takovém knock-outu tak rychle otřepalo, ovšem borci z SK Sršni byli v této části houževnatější než leckterá pružinová ocel. Začali se jako bájný Fénix zvedat z popela a jejich neumdlévající snaha byla nakonec korunována oným potřebným vyrovnávacím gólem. V 36.min., během přesilové hry,jakoby při Pájově kroužení třetinou přestal soupeř hrát a přemýšlel, o co tady vlastně jde, zda o Matějskou nebo ztrátu orientace. Ovšem pak následovala nahrávka před branku na najíždějícího Martina a 1:1. Vyrovnávací branka připnula hostům pomyslná křídla a jeden útok za druhým se valil na branku domácích. Za zmínku ještě stojí šance Jožana, který v samostatném úniku svou 1000% šanci zazdil, a tak to po druhé třetině zůstalo stále nerozhodně.

   Poslední dějství jsme začínali oslabením a i po jeho skončení se nám nepodařilo dostat ze soupeřova tlaku. Prvních sedm osm minut se hrálo prakticky jen u nás a puk několikrát již bušil na dveře naší svatyně, nicméně ty se neotevřely. Počet útočných akcí našeho týmu v této fázi by se dal spočítat na prstech jedné ruky pracovníka dřevovýroby, ale rezistence naší obrany byla obdivuhodná a výborný David, nedal soupeřovic útočníkům možnost přidat k jejich jediné brance nějaké další sestřičky. V polovině třetiny jsme hru opět vyrovnali a nad ledem se vznášela otřepaná fráze „kdo dá gól – vyhraje“. Teď už se hrálo o každý metr ledu, kdy šance byly na obou stranách, a každá střela mohla rozhodnout. Nikdo nechtěl udělat fatální chybu, která by jej posunula do role prohrávajícího, a tak ne a ne uhodit. Poslední minuty zápasu patřily k nejnapínavějším, které si Sršni letos na ledě prožili. Štěstí však nakonec ukázalo přívětivou tvář nám a v čase 56.33 to přišlo. Martin si v rohu pohrál s obráncem, nahrával na Jožana před bránu, ale ten byl dobře pokrytý a zatím co gólman se snažil pohlídat si přední tyčku, puk prosvištěl netknutě až na tu zadní, kam si najížděl v plné rychlosti Aleš. Máznul tu černou gumu vší silou směr brána a brankař už začínal tušit, že bude asi krátký. A co by jste řekli – góóóóóóóóóóóóól!!!!!!!! Je to tam!!!! Na hráčské lavici doslova vybuchla euforická bomba! Tři a půl minuty do konce a vedeme 1:2! Domácí se z tohoto úderu již nevzpamatovali a poslední střídánípřipomínali Napoleonovu armádu při tažení na Moskvu. Vše co dosud fungovalo, se zadrhlo a už to nešlo nastartovat. V čase 58.11 se v tlačenici před bránou ještě prosadil Rutyšan (1:3) a pohled do statistik nám říká, že to byl jeho první letošní gól. Chlapci, dovolte mi vyjádřit své dojetí a obdiv! Hráli jste a bojovali skvěle, vítězství je zasloužené, ale kluci, kruci! To bylo na infarkt a já bych rád dožil Vánoc!

   Utkání bylo díky své kvalitě důstojnou ukázkou úrovně KLD a splňovalo představy a kriteria toho, jak by měl vypadat souboj o první místo v tabulce. Hrál se velice rychlý a tvrdý hokej, který nebyl festivalem oku lahodících kombinačních akcí, ale nelítostnou bitvou o každou píď ledové plochy. Propocená ribana, která hráči Sršňů svlékali po zápase v šatně, svědčily o úsilí, jež do hry vložili a díky kterému dokázali vyhrát. Odvážíme si tedy z Berouna tři body do tabulky a hlavně sebevědomí, že nejste pouze týmem jednoho nebo dvou hráčů a pokud máte dostatek vůle, můžete se pokusit zabojovat jako jeden muž i bez svých největších hvězd, a to je ta nejlepší zpráva dneška.Hodnocení jednotlivců nemá smysl, protože všichni hráli výborně a celkový projev týmu pro mě znamená více než individuální výkony jednotlivců.

Sestava: