My hra, vy hra, oni hra – my ale výhra (dorost)

   Byla sobota 15.10. a nás čekalo již čtvrté utkání letošního ročníku KLD, tentokrát na ledě Slavoje Zbraslav. Tento pražský tým prochází před sezónou pravidelnou proměnou a dalo se očekávat, že proti nám i tentokrát vyjede jeden velký otazník, se kterým to bude tradičně těžký zápas. A to bez ohledu na momentální postavení v tabulce. Vzhledem k tomu, že se v pozápasových článcích objevují někdy pasáže s nehokejovou tématikou, což někteří z vás nesou nelibě (viď Zdeňku), vynechám tentokrát tu kašičku okolo toho, že autobus měl problémy se spojkou a byli jsme rádi, že jsme vůbec dojeli, aby pak zápas začal stejně s čtvrthodinovým zpožděním, protože jeden rozhodčí se opozdil a vrhnu se rovnou k popisu průběhu samotného mače.

   Zdeněk s Adamem si po Růžičkovsku stoupli k nám na střídačku a hned to přineslo efekt ve velmi svižném tempu od první minuty. Hrálo se nahoru dolu, skoro bez přerušení a oba celky se překonávaly v erupcích útočných kombinací. Šancí tudíž bylo před oběma gólmany přehršle, leč gólů a z naší strany i střelby, bylo jako pověstného šafránu. Je ovšem nutné přiznat, že se na nás i usmálo štěstí, když ve 12.min. Davidovi nějak záhadně prošel puk výstrojí a jen o pověstný vlásek neskončil v brance. První gól Sršňů obstarala v 17.min. chytrá přihrávka Dominika zpoza branky a ještě chytřejší usměrnění Jendy těsně kolem betonu a k tyči soupeřovi brány – 0:1. Ale jak už to tak bývá po vstřelení vedoucího gólu, přišel relax, soupeř přidal na tempu, na osobních soubojích a my jsme do konce třetiny těžce nestíhali.

   Druhé dějství už vyznělo jednoznačně v náš prospěch a zelené útočné vlny se v této fázi utkání dokázaly dostat přes pomyslný žlutočerný vlnolam jen sporadicky a postupně slábly. Ovšem na druhé straně se čím dál častěji prosazovala líbivě kombinující útočná vozba kutnohorských a bylo vidět, že každý kdo střídal, se na svou minutu na ledě těšil a odevzdal tam maximum sil, přičemž měl dostatek času k opětovnému nabrání poweru. Za velkou pochvalu stojí především excelentně sehraná přesilovka ve 27.min., kdy jsme v útočné třetině roztočili kolotoč, jak sborná v dobách největší slávy a na bránu Zbraslavi šla jedna střela za druhou. Několikrát jsme již téměř zvedli ruce nad hlavu, abychom je zase sklesle svěsili dolů, protože k dokonalosti scházela jediná věc, a tou byl gól. I nadále jsme produkovali rychlý, kombinační hokej s podstatně četnější střelbou, kdy se puk častokrát proháněl kolem brány soupeře a všemožně hledal cestu, jak se tam dostat, leč ve výsledku jsme se mohli jen podivovat, co dnes kutnohorští útočníci dokážou zahodit. A tak nám zbraslavští v čase 37.11 dali lekci z produktivity. Ve víceméně ojedinělém protiútoku zbraslavský hráč ideálně vystřelil a našel snad jedinou volnou škvírku v Davidově postoji – 1:1. Blesková odpověď – tak by se dal nazvat Jendův gól, který přišel po drtivém tlaku a před odchodem do kabin nám vrátil tříbodový klid – 1:2.

   Úvahy o dramatické zápletce rozprášil hned v úvodu poslední periody náš druhý útok, když během svého prvního střídání dal dva góly a defacto rozhodl zápas. Nejprve Mates ukázkově přihrál do jízdy Jendovi, a protože sršeň obecný (vespa crabro) dokáže vyvinout rychlost až 40 km/h, čehož je Jenda #77 živým důkazem, projel vše, co mu stálo v cestě a ukázkově zavěsil do levého vinglu. No a za několik vteřin zatloukl poslední hřebík do zbraslavské rakve Mates s asistencí Dominika. Dál už v podstatě není o čem psát. Dvěma góly se dostali Sršni do bezpečného vedení a bylo tak na hráčích Zbraslavi, zda zvednou hozenou rukavici. Je třeba uznat, že se snažili se situací ještě něco udělat, ovšem úspěchem nabuzení Sršni pokračovali v útočných manévrech a domácí protiútoky naráželi do zformovaného žlutočerného valu, který už nehodlal připustit sebemenší náznak zvratu.

   Z ohlasů po utkání bylo zřejmé, že se utkání všem přítomným líbilo. Oboustranně rychlý, bojovný hokej, a přesto fér hrané představení v maximálním nasazení. Dveře od trestných lavic bylo nutné otevřít v průběhu celého utkání pouze třikrát, a z toho jednou pouze pro příliš mnoho hráčů na ledě. Je ale třeba sportovně přiznat, že k vysoké sportovní kvalitě a dobrému hokeji, přispěli svým dílem oba soupeři.Nejlepším hráčem (podle hlasování realizačního teamu) byl dnes střelecky disponovaný Jenda, který zaznamenal hattrick, ale především svým nasazením v každém střídání dával najevo, že do Prahy přicestoval se svým týmem s jediným cílem – zvítězit! Druhým pak Janek, který byl aktivní, v osobních soubojích u mantinelu si počínal jako zralý mazák a připravoval svým spoluhráčům luxusní střelecké pozice.Ve stínu jejich výkonu ale určitě nezůstává ani zbytek týmu, který podal velmi dobrý, kolektivní a disciplinovaný výkon. Dá se dnes skutečně říct, že tým fungoval jako jedno žihadlo a nezbývá, než hrát v tomto stylu i další zápasy.

   Závěrem ještě nesmím zapomenout na naše úžasné fandy, kterých se v ochozech Nikolajky sešlo velmi slušné množství, povzbuzovali z plných plic a i oni tak svůj zápas s diváky Zbraslavi rozhodně neprohráli.