Sršni nasadili Buldokům obojky

   Dárky byly úspěšně rozdány, cukroví a další nezdravé pochutiny snad již vypoceny, turnajové medaile rozdány, silvestrovská veselice odezněla, a tak přišel na řadu opět kolotoč hokejových zápasů, na něž se snad všichni těší, protože již budeme hrát pravidelně na velké. V sobotu po ránu tak vyrazil náš tým do Neratovic, ke změření sil a hokejových dovedností se zdejšími Buldoky.

   Mikrofonu a slova v autobuse se okamžitě po rozjezdu ujal konverzační špílmachr našeho rodičovského týmu „Velký Jirka“, který s naléhavostí gospelového pastora pronesl motivační řeč. Poté se vybraní jedinci zapojili do akce malujeme s trenérem, při které jim bylo názorně vysvětleno, jak by to na ledě mělo vypadat a kterým situacím se naopak vyhnout velkým obloukem. Některým šťastným na pochopení stačilo pár minut, jiní studovali návod o poznání déle a ještě odcházeli s výrazem vyplašené laně zpět ke svým tabletovým hrátkám. Ale teď už konečně k samotnému hokeji.

   V neratovickém mrazivém stánku jsme měli výtečný vstup do utkání a v čase 0,26 jsme se po Pepově samostatné akci ujali vedení 0:1. První třetina pokračovala za naší trvalé herní převahy, kterou jsme ale nedokázali gólově vyjádřit, a tak přišel vyrovnávací trest v 9.minutě – 1:1. Nakonec se však na nás usmálo hokejové štěstí a v epilogu první části jsme v rychlém sledu dosáhli dvou branek, což přineslo na naše hokejky klid. V druhém dějství se obraz hry příliš nezměnil. Byli jsme silnější na puku, měli víc ze hry, nicméně ani Buldoci nebyli na ledě v roli nějakých statistů. Soupeř měl ve svém středu několik opravdových šikulů, kteří si dokázali vypracovat pár vynikajících příležitostí, nicméně svůj náskok jsme dokázali postupně navýšit až na 3:7. I poslední perioda byla převážně v naší režii, šancí jsme měli mnoho, kluci docela dobře kombinovali a dostávali domácí pod tlak, přesto v této části padl jediný gól, a to do naší sítě. Utkání jsme ale už nepustili a myslím, že i nakonec zaslouženě vyhráli, neboť jsme celkově byli jako tým hokejovější a i těch tutovek jsme si rozhodně vypracovali víc. Velká pochvala všem, i když utkání z pohledu kutnohorských hráčů mělo skončit výraznějším rozdílem než konečných 4:7.

   Když přemýšlím, jak si závěrem pro sebe celý zápas vyhodnotit, řekl bych, že nejvíc mě potěšilo, jak se do hry občas promítly věci, kterým jsme se na posledních trénincích věnovali (nebo si jen neopodstatněně fandím) – založení útoku, přechod středního pásma s nahrávkou a zapojení obránců do hry v útočné třetině. Není to sice prozatím žádná hokejová hitparáda, ale postupně se to zlepšuje a k vidění bylo na naší straně i několik opravdu povedených hokejových akcí. Nespokojený jsem byl naopak někdy s řešením individuálních situací, kdy náš hráč si to v plné rychlosti zamířil rovnou do svěráku několika soupeřů, místo jejich obruslení. Křídla nám občas zapomínala zastoupit za vyjeté obránce a forčeking při rozehrávce soupeře bych si představoval mnohem aktivnější. Co se mi ale nelíbilo vůbec, bylo naše rozbruslení. Bez šťávy, bez náboje, chaotické a ve „veřejňákovém“ tempu. Bohužel je vidět, že někteří ještě nedospěli tak daleko, aby si uvědomili, jak je to důležitá součást přípravy na zápas a svým nekoncentrovaným a nezodpovědným přístupem ho kazí svým spoluhráčům. Rozhodně ale nechci tento report končit negativně, protože to si kluci za svůj celkový výkon rozhodně nezaslouží. Takže ještě jednou gratuluji všem hráčům, rodičům děkuji za ten skvělý nápad si je před nějakými deseti lety pořídit a s chutí a úsměvem do další práce…

Sestava: Jan Sadílek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Jiří Koubský, Martin Závůrka, Matěj Mimra, Pavel Tvrdík, David Staško, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Jakub Jelínek, Kryštof Lhoták,

branky: Josef Dvořák 2x, Matěj Mimra 2x, Pavel Tvrdík 2x, Kryštof Lhoták 1x,

asistence: Josef Dvořák 1x, Tomáš Břinčil 1x,