Tři…dva…jedna – Start !!!

Sršni Kutná Hora – Slavoj Velké Popovice  5  :  2  ( 3:0, 1:1, 1:1 )

V neděli 25.9. 2011 úderem dvanácté hodiny nám to opět začalo. Po pečlivé jarní přípravě, letním soustředění a další důkladné přípravě jsme otevřeli bránu do nové sezóny KLD. Do cesty se nám na úvod postavil tým Slavoje Velké Popovice. Začalo se ve svižném tempu, při kterém ovšem hrála první housle nervozita. Vcelku brzy přišly i první zákroky brankářů a první strkanice u mantinelu. Vnímavý divák jistě postřehl, že nadevším se vznáší atmosféra napjatého očekávání na první gól. Na konci páté minuty byla hostům nabídnuta luxusní možnost trestného střílení, po prohřešku našeho hráče v brankovišti (úmyslné zalehnutí kotouče), nicméně síť za Davidem zůstala nedotčena (video na konci článku). 

Tým z Popovic byl v úvodu většinou pod tlakem, ale jen díky gólmanovi a naší střelecké nemohoucnosti neinkasoval žádný gól. To se ovšem změnilo v čase 7.29 při naší přesilové hře. Po okružní jízdě soupeřovou třetinou Jenda našel přesnou nahrávkou Páju, a ten pěknou, zákeřnou střelou ten den poprvé skóroval a otevřel brankový účet tohoto duelu. Na začátku dvanácté minuty padla nejhezčí branka zápasu, když Aleš hezky potáhl útok podél levého mantinelu a vymazlená nahrávka na Janka skončila podruhé v síti a za necelých 30 vt. zvýšil ještě Jenda na 3:0. Kromě narůstajícího skóre rostla i naše převaha na ledě, ovšem s přibývajícími minutami začal tým s kozlem na prsou stále více zahušťovat prostor před vlastní brankou a černé houští, obklopující vlastního brankáře jako trnitá zeď Šípkovou Růženku, fungovalo velmi efektivně a najít si cestu skrz vyžadovalo stále více odvahy a někdy i štěstí. Po prvním dějství svítil tedy na ukazateli stav 3:0 pro Sršně a v domácí části diváckého sektoru bylo právem veseleji.

   Do druhé třetiny domácí nastoupili daleko laxněji než do té první a Popovice začali hru pozvolna vyrovnávat. Soupeř začal více bruslit, nebo možná my méně a odměnou mu bylo v čase 24.18 snížení na 3:1 během přesilové hry. Sršni pod vlivem možná až příliš rychlého vedení začali plout na jakémsi obláčku přehnaného optimismu a po téměř celý zbytek tohoto dějství se nedokázali vrátit do reality zápasu. Nepochopitelně snadno jsme vyklízeli střední pásmo a poté měli problém se dostat z vlastní třetiny. Začali jsme zbytečně panikařit, což se projevovalo bezhlavým zbavováním puků a předváděná hra byla plná chyb, nepřesností a pěknou souhru abys pohledal. Přesto jsme před odchodem do kabin stačili vrátit stejnou minci, a také během přesilové hry zvyšoval na 4:1 backhandem Jenda, po pěkné souhře celého druhého útoku.

   Závěrečná část hry přinesla dramatický průběh a díky velké bojovnosti i mírnou převahu domácích, kterou však dlouho nedokázali ozdobit gólem. Přehuštěný prostor před brankou a dostatek sil na obou stranách, to byly faktory, které nedovolovaly předvést divákům pohlednější kombinační akce, ovšem o to úporněji se bojovalo o každý metr ledu. V závěru utkání jsme na několik střídání pokusně zatočili sestavou a skvělou ofenzivní hru lajny Janek-Aleš-Jenda, bych bez vší skromnosti, označil za bezchybnou. Žlutí byli více na puku a stále se zlepšující Janek naposledy pokořil brankaře hostů v čase 56.59 – 5:1. Pouhým detailem pak již bylo snížení stavu na závěrečných 5:2 v poslední minutě. Po podání rukou se hráči vítězného týmu podělili o svou radost s diváky, kteří během celého zápasu vytvářeli kvalitní kulisu. Doufejme, že i příště si cestu do hlediště najdou a svými hlasivkami poženou tým Sršňů opět na zteč.

   Takže náš premiérový zápas jsme vyhráli 5:2 a připsali si první body do tabulky. Naskočili jsme do ligového vlaku vítězně, přesto je stále co zlepšovat, a to jak co se týče přesného založení útoku, tak i koncovky, která nás dnes hodně trápila. Je pravda, že pro solidní výsledek  s Vlašimi, která nás čeká příští víkend, budeme obojí rozhodně potřebovat. Krása kolektivních sportů tkví v pochopení jejich zákonitostí. V nich každý, kdo upřímně přikládá svou ruku ke společnému dílu, se stává pilířem, bez něhož by talent jedince ležel nehnutě v prachu cesty k úspěchu, a proto každému, kdo dnes pomohl k našemu vítězství, patří dík a kousíček tohoto úspěchu. No, a jestli mám, přeci jen vyzdvihnou nějaké jedince, bude to Marw a Pája, kteří po celý zápas opravdu zodpovědně bránili. Některé jejich zákroky sice patřily spíše ke krasobruslařské akrobacii, jiné zaváněly touhou po destrukčním sebeobětování, ale naprostá většina měla společný jmenovatel – úspěch, což dodalo jejich obranné hře neprostupnost švýcarských bankovních trezorů.