Turnaj Poděbrady

   Marketingová oddělení obchodních firem sice už od konce srpna zbrojí na Vánoce, advent ale letos začíná až v nejzazší možnou dobu, a tak tento víkend byl posledním předadventním. Přesto ať jsou pro vás Vánoce ještě za horami, nebo už jste doma měli první vánoční pečení, vítám vás u dnešního reportu, ve kterém jako obyčejně nakoukneme pod pokličku zápasového dění naší kategorie. Tentokrát tedy na turnaji v Poděbradech.

   Jak známo, začátek je vždy důležitý a tentokrát se nám vydařil. Ještě než jsme si nazuli brusle, jsme totiž urvali pro náš tým velkou kabinu a nemuseli si tak šlapat po hlavách jako minule. Na probírání nějaké taktiky před zápasem jsme se vyprdli (stejně mají u mě hráči v minihokeji více méně volnost s tím, aby jejich pohyb reagoval především na hru) a spíš jsme si připomněli náš výkon na posledním svazovém turnaji v Benátkách, který jsem se nebál s klidným svědomím označit za ostudný. No, a že je tudíž příhodný čas a ideální příležitost na případný reparát. Prvním soupeřem nám byli domácí Poděbrady, kteří v poslední době nastoupili cestu kvalitativního i kvantitativního posilování svých týmů hráči z jiných oddílů, a tak při příchodu na jejich zimák můžete spatřit bundu Benátek nad Jizerou, letňanskou čepici, či slávistickou šálu. Osobně nejsem příznivcem takového přístupu v mládežnických kategoriích, na druhou stranu pro nás jenom dobře, protože máme v sympatické dojezdové vzdálenosti stále se lepšícího soupeře. Teď už ale k samotnému hokeji. Sršni na soupeře z Polabí vlétli jako uragán a z tlaku vytěžili během první patnáctiminutovky pětigólový náskok. Zápas měl i nadále velice slušné tempo, které jsme diktovali především my a k tomu i postupně a pravidelně navyšovali skóre. Kluci se vraceli na střídačku často zadýchaní, červení a zpocení, přesto vysmátí jako lečo a spokojení. Výsledkem bylo vítězství s konečným skóre 15:3, ale především dobrý pocit z kvalitního výkonu.

   Po dvouhodinové přestávce nás čekal teoreticky nejsilnější soupeř celého turnaje – Rytíři Vlašim. Že mají pod Blaníkem v ročníku 2008 velice silný tým, víme již od přípravky, nicméně při prvním letošním vzájemném měření sil před třemi týdny, se nám je podařilo ve velice vyrovnaném utkání porazit. Dala se tedy od soupeře očekávat snaha o podobně úspěšnou odvetu, jakou nám minule uštědřili Benátky, Kladno a Kolín. Naši kluci ale tentokrát přistoupili k utkání zodpovědně a především nevypustili jediný souboj, jediné střídání a drajv s chutí hrát naplno z nich doslova vyzařoval. Vzhledem k tomu, že i Rytíři potvrdili svou velkou herní kvalitu a především ve svém středu měli hráče s č.8, na kterém jim to hodně stálo a dělal našim hráčům největší vítr, byl k vidění po celých 45 minut strhující mládežnický hokej, který se přítomným divákům na obou stranách barikády musel líbit a nás i výsledkově potěšil – 14:9. Prostě vynikající hokej, vynikající hra od obou týmů ve strhujícím tempu, zápas jako malínský křen a parádní hokejové galapředstavení v této věkové kategorii – úplný trenérský Eden. Pochvala všem aktérům na ledě, tohle klání muselo hokejové příznivce prostě bavit.

   Po úpravě ledu jsme nastoupili k našemu poslednímu utkání proti bojovníkům z Žižkova města. Zázrak se nečekal, zázrak se nekonal. Tým Čáslavi nás absolutně nedonutil k nějakému super výkonu. Zkrátka, povinné vítězství (33:0) v utkání bez napětí a šťávy, které si náš tým brankově užil, ale herní zábava to zrovna nebyla. Po poněkud ospalé a kostrbaté 1.třetině, v níž jsme se herně dokonale přizpůsobili našemu soupeři, a to je špatně, se náš výkon ve druhé periodě i díky příchodu Krištofa a Matouše z béčka přeci jen trochu okysličil. I když tempo bylo stále bez odpovídajícího nadšení a rychlosti, začali jsme alespoň víc kombinovat a občas to byla ukázková rozborka sborka na jeden dotyk. Závěrem se ještě omlouvám, pokud někomu střelci gólů a asistencí nesedí, je to tím, že v tom gólofofru jsem trochu nestíhal.

   Souhrnně lze turnaj a hru našeho áčka na něm považovat za vydařenou. Po matných výkonech v Benátkách, to byli opět ty Sršni, které známe a které chceme vídat. A především při zápase s Vlašimí jsem občas jen s úžasem sledoval, jak dobře umí vaše děti zahrát a co v nich vězí – nasazení, bruslení, bojovnost, pohledné kombinace, rychlé přihrávky, týmový výkon… prostě paráda. Snad mě nikdo nenařkne z protěžování či zaujatosti, ale mě se tentokrát líbila víc druhá trojka, tudíž naše „Svatá trojice“ Štěpán, Matouš a Pavel, jejíž souhra byla pro mé oko potěšením a místy to byl až takový malý hokejový koncert, kdy jsem několikrát udělil i dvě asistence. Nechci tím ale vůbec říct, že Pepa s Tomášem hráli špatně, ale tentokrát to trochu moc tahali na sebe. Vzhledem k tomu, že v Poděbradech chyběl Matěj s Kubou a Jirka byl přesunut do béčka, neb minulý týden na poctivé tréninkové nasazení hodně kakinkal, čímž mě lehce serinkal, dostali tak v áčku v průběhu turnaje šanci nové tváře. V prvním zápase s Poděbrady to byl David, který se mi oproti Jirkovi zase v tréninku moc líbil. Určitě nezklamal a odehrál dobrý zápas, ale občas bylo znát, že rychlostně nestíhá a ke konci střídání mu docházely síly. Jirku jsem vzal zpět na druhý zápas a s jeho výkonem jsem byl spokojen. A nebál bych se dokonce říct, že to byl jeden z jeho nejlepších, nicméně pokud i nadále nebude ochoten podstoupit poctivý souboj s tréninkovou zátěží, zahraje si za béčko častěji. Tak to prostě je. Na takové úrovni jakou má áčko, si zaslouží hrát jen ti, kteří v tréninku i v zápasech vykazují mimo hokejového umu i dostatečné nasazení, poctivost a zápal do hry. V posledním zápase si tak hru v „A“ týmu vyzkoušel ještě Krištof s Matoušem. Prvně jmenovaný se po dlouhé nemocenské zlepšuje mílovými kroky a jeho ožití bylo patrné i na jeho výkonu. Jasně, vím o zejména technických nedostatcích, ale nasazení, chuť a bojovnost podpořené slušnou kondicí dělá z tohoto hráče velký příslib do budoucna. I Matouš se mi hodně líbil. Byl silný na puku, někdy až moc a s těmi kudrlinkami to občas přeháněl, ale nemůžu se zbavit pocitu, že má na mnohem víc než stále předvádí. A tak nějak pořád čekám, kdy za to jednou pořádně vezme i ve hře s pukem, podobně jako to dokáže při nejrůznějších tréninkových honičkách. Leč dětská duše je nevyzpytatelná a asi nikdo pořádně neumí popsat, co a jak se v ní přesně odehrává. Ovšem jak praví mudrosloví: „Kdo je trpělivej, ten je odměněnej“.

   To by za áčko bylo asi všechno a nyní ještě jak Vitus viděl hru našeho bé týmu.

   V neděli jsme zajeli k našim, v poslední době častým, soupeřům do Poděbrad. Zde jsme byli určeni změřit síly s týmem domácích, vlašimskými Rytíři a blízkovýchodním soupeřem z Čáslavi.

   První mač s domácími se zdál zprvu pohodovou záležitostí, leč po našem vedoucím gólu přišlo rychlé vyrovnání a přetahovaná o výsledek. Ve druhém dějství už režii převzal tým domácích a my jsme začali tahat za kratší konec lana. Ve třetí třetině byl projev víceméně stejný, takže jen škoda, že hráči nereflektují stále jim vytýkané chyby a hra se odvíjí víceméně bez myšlenky a přihrávky. Rozhodně byl v našich silách lepší výsledek než konečných 4:14.

   Druhý souboj po téměř dvouhodinové pauze začal v podobném duchu a hra byla zpočátku vyrovnaná. Opět se ale musím opakovat, že opakování stejných chyb jako v prvním zápase a soupeřův um nás dostal pod tlak jak v Papinově hrnci a podle toho také vypadal výsledek – 4:8.

   Poslední souboj s týmem Gripenů jsme chtěli odehrát se ctí, ale jelikož jsme si všimli vzrůstající výkonnosti čáslavských borců, říkali jsme si, že to nebude zápas lehký. První třetina byla o hledání pozic na ledě, ale potom už to začalo padat. Druhá třetina byla o najitých pozicích na ledě a padalo to dál. Třetí třetina se mi osobně líbila nejvíc, protože kluci si věřili na puku i při přihrávkách a soupeř chytil dobrou vlnu. Poslední kus hry jsme tak sice měli herní převahu, ale stav již byl velmi vyrovnaný.

   Děkuji všem, co dočetli mé plky ku konci a prosím o shovívavost ve statistikách a výše psaných řádcích, jelikož už si h……o pamatuji.

   S pozdravem Vaše Zvířátko

   Nechci a nebudu již zatěžovat řádky ani vaše oči dalšími zbytečnými slovy. Jen se chci rozloučit a popřát vám krásný podzimní týden, plný barev a příjemných zážitků. A pokud se vám v něm podaří přimět někoho k úsměvu, který by bez vás jinak nepřišel – bude to super.

P.S. Protože jsem od našeho fotografa Lukáše Rejnka dostal nejednou fotky z několika posledních akcí, tak zde je odkaz na jeho dílka.

Sestava „A“: Sam Nevole, Jan Sadílek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Pavel Tvrdík, Matouš Bajer, (Jiří Koubský, David Staško, Kryštof Lhoták, Matouš Klouček)

branky: Pavel Tvrdík 13x, Josef Dvořák 13x, Štěpán Jelínek 9x, Tomáš Břinčil 9x, Matouš Bajer 7x, Matouš Klouček 5x, Kryštof Lhoták 3x, Jiří Koubský 2x, David Staško 1x,

asistence: Tomáš Břinčil 7x, Josef Dvořák 6x, Pavel Tvrdík 6x, Matouš Bajer 6x, Štěpán Jelínek 4x, Kryštof Lhoták 2x, Jiří Koubský 2x, Matouš Klouček 1x, David Staško 1x,

Sestava „B“: Michal Zvěřina, David Staško, Martin Závůrka, Matouš Klouček, Kamil Hladík, Kryštof Lhoták, Jakub Jelínek., Ladislav Janeček, Vojta Krištof, Dominik Rejnek, Daniel Dostal, (Sam Nevole, Jan Sadílek)

branky: David Staško 11x, Jakub Jelínek 6x, Ladislav Janeček 3x, Matouš Klouček 1x, Vojta Krištof 1x, Daniel Dostal 1x, Dominik Rejnek 1x,

asistence: Kamil Hladík 3x, Ladislav Janeček 3x, Vojta Krištof 1x, Kryštof Lhoták 1x, Martin Závůrka 1x,